Sedmero umění subsalixkých – Počtvrté!

Už k vám letí čtvrté zadání naší soutěže… Vítr si hraje v koruně vrby a šeptá různé příběhy, které poté vrba vypráví dál. Ovšem dnes to nebyl jen samotný vítr, kdo našeptával. Znenadání se totiž ve stínu vrby usadila nádherná sova, aby si odpočinula. I všimla si, že vrba ráda naslouchá, a rozhodla se, že i ona přispěje něčím, co by vrbu obohatilo. A vaším úkolem bude vyslechnout a převyprávět bajku, kterou se sova rozhodla vrbě povědět. Bajku pište tak, jako byste se vy sami převtělili do sovy a vyprávěli. A nezapomeňte, že bajka je slohový útvar, ve kterém se zvířata v mnohém podobají lidem; mluví, vykonávají podobné činnosti či přebírají lidské vlastnosti. Bajka má za úkol zkritizovat a především poučit lidskou společnost. • Své příspěvky posílejte skrze...

Autor : dne 10/12/2014 | * Kancelář Sub Salix *, 2014 Sedmero umění subsalixkých | 0 komentářů

Naše planeta

Naše země je kulatá, co však není – tak určitě zubatá. Všude okolo plno trávy roste, stromy, keře, květiny, na každém jsou nějací hosté. Ať už je den nebo noc, všechno má svou kouzelnou moc. Obloha posetá hvězdami, možná několika miliardami. Velký měsíc co mění svůj tvar, projít se po něm, to je velký dar. Všude plno vody okolo, kochám se tím ráda, i když je šero. Nebo ve dne si ležet v trávě jen tak, koukat na oblohu, mrakům dávat jejich tvar. Různě po světě jsou i hory, možná potkáš i zvíře, co má rohy. Pokud prostředky na to máš, můžeš procestovat ten svět náš. Každý má rad to svoje kouzlo země, podívej se z vrchu, kolik je tu zeleně. Je neuvěřitelné, jak je tahle planeta staletá a stále dokola na ní krása vyrůstá. Létá si kolem slunce, z dálky však...

Autor : dne 10/12/2014 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů