Pod vrbou
Další příspěvek do Li Shang-yinova šílenství. Téma: akrostich POD VRBOU. Autor: Anseiola Renine Rawenclav Pod ní, jen pod ní chci kráčet O ní snít, s ní zemřít Dotykem jediným Vyprávěj, jak poznals ji Raději zemřel bys, než od ní odešel Byl bys zoufalý a Osamocen bez té vrby Upoután v jejích kořenech
Podzimní deprese
Druhý z příspěvků do Li Shang-yinova šílenství. Téma: podzim. Autor: Anseiola Renine Rawenclav Stavím si domeček z tabulky čokolády A jím obháním svoji depresi Ji si hýčkám, ji miluji Ona mou jedinou společnicí V tomto vlahém, ponurém večeru Jí zpívám, že ona jediná zůstala Když všichni odešli Hvězdou se přikryji! Hvězdu si tříštím na hromadu trojúhelníku A slepuji z ní srdce A to si dám, neb moje již pozřela A to si chovám, i když trochu píchá I když mne řeže, trhá na kusy To si nechám V mém čokoládovém hradě Ve skleněných věžích Za tisícem zámků Noční běsy střežím V pytlíku od bonbónů A slzy jim maluji A konce se neberou Ty...
Podzimní
Třetí z příspěvků do Li Shang-yinova šílenství. Téma: podzim. Autor: Cerridwen Lowra Antares Vrásky na tváři, bodláčí v polštáři, a listí, pomuchlané krytí, na zemi se válí, slunce ledově svítí. Pestrobarevnost okamžiku, mizí, chřadne, bláznivá, réva vine se kol otazníku, zda oheň v nás fakt dohořívá. Brodíme se v závěji, v závěji z bahna a břečky, držíme se za ruce, mlčky, v dešti topíme naději. Na sebe se nedíváme, raději, smáli bychom se bez ustání, jak čas nás rychle dohání, utíkáme bez přestání, jak ten vítr, jak ta doba. A když padající rudá záře zahřeje nám mrazem tváře, vyprchá z nás všechna zloba, to zima nás potichu volá hlasem pohřebním. Raděj podzimu odpustíme, že vzal nám to, na čem lpíme, a ten kaštan z parku z rána, schováme si do bezpečí, tam, kde...
Je podzim
Druhý z příspěvků do Li Shang-yinova šílenství. Téma: podzim. Autor: Alisma Bailly Fisto Podzim, jak mnoho planých slov se vzhůru vzpíná. Je chladno a rána začínají býti zlá. Chce se mi spát a smát se najednou, když zaženu tu chvíli zlou a hledám teplo vprostřed zimy, na zemi roztahující se stíny, je podzim. Tu vprostřed nicoty je zář a nacházím malý hnědý kaštánek, vidím v něm mile známou tvář, co už však dávno zmizela s padajícím listím. Je podzim, čas melancholie a snění, nic než mlhy převalující se není, jen drak, co ulétl z dětské ručky, která chtěla vyletět s ním až do oblak. Mám ráda podzim, i přes jeho tmavé stíny, nacházím v nich krásu, ve které nejsou žádné viny jen žloutnoucí listí z javorů. A je tu malý pavouk, co na hedvábném vlákně tiše letí,...
Chapter Two – Madness and Rivalry
Meriditte šla rychlým krokem chodbou a její dlouhé kaštanové vlasy za ní vlály. Byla velice rozohněná a chtěla si na tu děvečku posvítit. Ale vypadala spíš na to, že jde někomu zakroutit krkem.Naposledy takhle vyváděla, když jí její spolužák nařkl z toho, že se muchlovala s Meverickem. V celé jedné třídě pak měsíc zasklívali okna, protože její každé setkání s ním skončilo jeho novým setkáním s okenní tabulí a následnou návštěvou školních pozemků. Tentokráte však svůj cíl vyhledávala cíleně, byla jako šelma na lovu, když zahlédla tvář, kterou na škole nikdy nepotkala. Na prváka byla moc stará, takže bylo jasné, že kořist již lokalizovala. „Ty!“ Okřikla ji a došlápla si skoro na ní. „Slečna opozdilá? Jak bylo to jméno… Mededitte?“...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
