Je podzim
Druhý z příspěvků do Li Shang-yinova šílenství.
Téma: podzim.
Autor: Alisma Bailly Fisto
jak mnoho planých slov
se vzhůru vzpíná.
Je chladno a rána začínají býti zlá.
Chce se mi spát a smát se najednou,
když zaženu tu chvíli zlou
a hledám teplo vprostřed zimy,
na zemi roztahující se stíny,
je podzim.
Tu vprostřed nicoty je zář
a nacházím malý hnědý kaštánek,
vidím v něm mile známou tvář,
co už však dávno zmizela
s padajícím listím.
Je podzim,
čas melancholie a snění,
nic než mlhy převalující se není,
jen drak, co ulétl
z dětské ručky, která chtěla
vyletět s ním až do oblak.
Mám ráda podzim,
i přes jeho tmavé stíny,
nacházím v nich krásu,
ve které nejsou žádné viny
jen žloutnoucí listí z javorů.
A je tu malý pavouk,
co na hedvábném vlákně tiše letí,
ochránce dětských vzpomínek,
ten podzim lehce táhne s sebou,
než zavřou se dveře na klínek.
Je podzim.