Je podzim

Tu vprostřed nicoty je zář

a nacházím malý hnědý kaštánek,

vidím v něm mile známou tvář,

co už však dávno zmizela

s padajícím listím.

Je podzim,

čas melancholie a snění,

nic než mlhy převalující se není,

jen drak, co ulétl

z dětské ručky, která chtěla

vyletět s ním až do oblak.

Mám ráda podzim,

i přes jeho tmavé stíny,

nacházím v nich krásu,

ve které nejsou žádné viny

jen žloutnoucí listí z javorů.

A je tu malý pavouk,

co na hedvábném vlákně tiše letí,

ochránce dětských vzpomínek,

ten podzim lehce táhne s sebou,

než zavřou se dveře na klínek.

Je podzim.