Je podzim

Druhý z příspěvků do Li Shang-yinova šílenství.

Téma: podzim.

Autor: Alisma Bailly Fisto


Podzim,

jak mnoho planých slov

se vzhůru vzpíná.

Je chladno a rána začínají býti zlá.

Chce se mi spát a smát se najednou,

když zaženu tu chvíli zlou

a hledám teplo vprostřed zimy,

na zemi roztahující se stíny,

je podzim.

Tu vprostřed nicoty je zář

a nacházím malý hnědý kaštánek,

vidím v něm mile známou tvář,

co už však dávno zmizela

s padajícím listím.

Je podzim,

čas melancholie a snění,

nic než mlhy převalující se není,

jen drak, co ulétl

z dětské ručky, která chtěla

vyletět s ním až do oblak.

Mám ráda podzim,

i přes jeho tmavé stíny,

nacházím v nich krásu,

ve které nejsou žádné viny

jen žloutnoucí listí z javorů.

A je tu malý pavouk,

co na hedvábném vlákně tiše letí,

ochránce dětských vzpomínek,

ten podzim lehce táhne s sebou,

než zavřou se dveře na klínek.

Je podzim.

Odeslat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *