DM 23 – Siny

Veni, vidi, vici. Ale ale… má drahá, vždyť jsem ti to říkal. Varoval jsem tě snad stokrát. Mělas‘ mě poslechnout a nic by se nestalo. Ne, ani slzy už ti nepomůžou. Ani slovo přes zalepená ústa nevyřkneš – jsem plný tvých lží.Věřil jsem ti, miloval tě… a tys zradila. Podívej, už ti kopu hrob. Je to fajn místo. Přímo vedle Anny. Jo, ženský. Vy si zkrátka nedáte říct. Jste všechny stejný!Však uvidíme, jaká bude ta příští. Pro jistotu si přikoupím další zahradu, tady už stejně nic neporoste. Tak vidíš, miláčku, neunikneš… Přišel jsem, viděl jsem a zvítězil jsem.. Pánem jsem tady já!

Tvá nejlepší přítelkyně – II.

„Nemohu tomu uvěřit!“ volala dívka. Konečně Becky pustila a ustoupila o krok dozadu. Sundala si kabát a odhodila dozadu na ramena své husté kaštanově hnědé vlasy. „Nemohu uvěřit, že jsem tady!“Becky slezla z postele a málem klopýtla o Lucky, která se se zmateným výrazem v tváři zvedala na nohy. Znám ji? ptala se Becky sama sebe. Upřeně si vetřelkyni prohlížela, zkoumala její tvář, snažila se na ni vzpomenout. Viděla jsem ji už někdy? Byla stejně velká jako Becky, ale měla plnou postavu. Nebyla zrovna krásná. Ale se svými kaštanovými vlasy vlajícími kolem ramen, kulatýma šedýma očima a plnými rty namalovanými tmavou rtěnkou vypadala dramaticky. Měla na sobě jasně oranžový svetr, který se nehodil k barvě jejích vlasů, a zelenou minisukni...

DM 22 – Cerridwen

Život je jako bonboniéra – nikdy nevíš, který bonbon si vybereš. * Neměla vůli cokoliv dělat, ať se rozhodla jakkoliv, rozhodla se vždycky špatně. Často si říkala, že měla udělat něco jiného. Ale čas se vrátit nedá.Ona zahořkla a beztak se domnívala, že kdyby si vybrala jakoukoliv možnost, vždycky by to bylo něco ošklivého.Jednou si řekla, že to už nechce snášet. Aby necítila tu hořkost. Aby necítila nic.Při nákupu prášků na spaní zahlédla onen slogan o životě a podobnosti s bonboniérou.Když je ve svém prázdném bytě polykala, přemýšlela, jestli jeho autor věděl o tom, že někdo má tu bonboniéru už od začátku plnou jen bonbonů, které mu...

DM 22 – Anseiola

Život je jako bonboniéra – nikdy nevíš, který bonbon si vybereš. * Sníme o tom, jaký bychom mohli mít život. Co všechno by se mohlo přihodit, kdybychom se bývali byli rozhodli tak nebo onak… A to, co máme, nám obvykle nestačí a chtěli bychom něco víc. Dokonce se nám někdy zdá, že k nám život není spravedlivý, že tamtem má tamto a my nic. Ale každý bonbon nějak chutná. Můžeme se rozhodnout, jestli ho budeme cucat dál, nebo ho vyplivneme a vezmeme si jiný. Otázkou zůstává, jak bude chutnat a jestli nakonec nebudeme litovat vyplivnutého bonbonu. Ale na každou chuť si jazyk časem zvykne. Život je krásný, když víme, jak jej...

DM 22 – Profesor

Život je jako bonboniéra – nikdy nevíš, který bonbon si vybereš. * Školní inspekce „V hospodaření gymnázia jsme neshledali žádné chyby, ale…,“ odmlčel se inspektor a zamíchal si čaj.„Ale?“„Školní sbírky.“„Prosím? Vždyť jste je navštívili,“ podivila se Josefa N.„No právě. Kolegyně je v nemocnici s akutní psychózou, kterou prý vyvolal pád z okna ve čtvrtém patře, kolega má zlomené zápěstí od přetahované s kostlivcem… Co se to tu děje?“„Omlouvám se, ale tohle se obtížně vysvětluje. Naše sbírky jsou… Jsou jako bonboniéra a jediný, kdo dokáže alespoň odhadnout, jaký bonbon si vytáhne, je Daniel von Drak. My ostatní jen doufáme, že to nebude zrovna ten, po kterém nám bylo minule...