DM 27 – Caitlin

Andělé všedního dne. Doplněno v bonusovém kole. Seděla v trávě a pozorovala malého človíčka, jak poletuje všude kolem a radostně výská. Její pětiletý chlapeček se právě snažil chytnout barevného motýlka. Ten jakoby tušil jeho cíl, se k němu jen trochu přiblížil, ale bravurně unikl dětské ručičce, která se po něm natahovala.„Mami, mami, podívej!“ křičelo dítko a ukázalo na motýla.Usmála se. „Vidím ho, je krásný.“„Já chci taky umět létat!“ zakabonil se klučík a rozběhl se k mamince.Ta se jen smála. „Ty jsi můj malý andílek,“ zašeptala mu do ouška. Kdyby tak každý den byl krásný jako tenhle. Pozorovala svého syna a měla důvod...

DM 40 – Linn

Tajná závislost. Doplněno v bonusovém kole. Budík se rozdrnčel cinkavým zvukem a Mary se vyhrabala z postele. Když si uvědomila, jaký je den, honem se oblékla a kradla se tiše po schodech. Bylo časně ráno, ne víc než pět. Když se bez většího pozdvižení dostala až k domovním dveřím, zalovila v kapse bundy a vytáhla klíč, kterým dveře odemkla. S úlevou vylezla na čerstvý vzduch, dala se do běhu a utíkala na její tajné místečko. Každou sobotu, v pět hodin ráno… kdyby tam nešla, bála se, že by se stalo něco nekalého. To místo jí dodávalo falešný pocit bezpečí. S úsměvem se doštrachala až ke stromu.

DM 37 – Alisma

Růžové brýle. Doplněno v bonusovém kole. Nosím růžové brýle a nestydím se za to.Mám je lehce přiložené k očím, ale nemusím se bát, že by spadly. Jsou moje, mnou vytvořené a trvalé.Lidé se diví, proč jsem tak naivní. Že se to v dnešním světě nehodí. Člověk by prý neměl být optimistický a hodný. Já ale věřím v opak, když si člověk stojí za svým, většinou dojde k cíli. Proč by to tedy nemělo být i v mém případě?Proto se na všechny jen pěkně usmívám a oni, i když mě možná za rohem pomlouvají, za mnou stejně chodí a na oplátku se usmívají také…

DM 42 – Yasmin

Něco končí, něco začíná. Doplněno v bonusovém kole. Autorka: Yasmin Mia Madisson Kdyby venku tak nepršelo, byl by to docela pěkný večer. Konečně by se trošičku ochladilo, že by se dalo sednout na balkón s šálkem ledového čaje nebo vychlazené limonády. Sledovala bych s nadšením letní soumrak a honičky nezbedných vlaštovek. Místo toho jsem opřená o okenní parapet a koukám na dešťové kapky, jak máčí hlínu na zahradě. Chvílemi spočinu očima na obrazovce počítače. Už? Ještě ne. Ach jo… Asi to vzdám, vypnu ten krám a půjdu si číst. Ale cosi mi našeptává, abych ještě vydržela. Najednou se něco změní. Už je to tady! Konečně přišel dopis o přijetí. Začíná nádherné...