DM 3 – Linn

Zrada Doplněno v bonusovém kole. „Kde jsi, kde jsi?“ zvolala. „Tady,“ odpověděla klidně. „Kde jsi, kde jsi?“ zeptala se. „Tady!“ odpověděla jí už podruhé a trochu vztekle. „kde?!“ prosila naléhavě. „Uch…“ ušklíbla se. Vylezla zpoza keře a vyplázla na ni jazyk, zatímco se pobaveně šklebila. „Proč… proč jsi mě zradila?“ ptala se se slzami v očích. „Protože si to zasloužíš.“ odpověděla zrádkyně škodolibě a propukla v hlasitý řehot. „Člověk nedokáže žít s tím, co má, aniž by záviděl těm druhým…“ smutně podotkla zrazená. Zrádkyně jen zalapala po dechu. Jak to, že ji to nebolí? Má ji to bolet! Má ji to pálit! Zrada musí...

DM 18 – Siny

Až se mě příště budeš ptát Doplněno v bonusovém kole. Kdysi jsi řekla ,,miluji tě“ a já odpověděl to samé. Toužila jsi po důkazech lásky, byla jsi tak bláznivá. A tak jsem kupoval konejšivé dárky za tvé peníze a záhy je zase prodával. Ale na to jsi nikdy nepřišla. Ach, ma cherr. Tobě život nikdy neotevřel oči. A když si je měla pořád tak přivřené, byl by hřích je nezavřít úplně. Bála jsi se samoty, ale můžu tě uklidnit, v zemi leze spousta brouků. Až ti jeden z červů proleze uchem, možná ti něco pošeptá. A proto, až se mě příště budeš ptát… ale ne, ty se už nikdy nezeptáš.

DM 20 – Evelina

Když slunce zapadá Doplněno v bonusovém kole. Kalifornie, vyprahlá dálnice a horko. Po dálnici se vysokou rychlostí řítilo jediné auto se sklopenou střechou. Řidičem lesklého červeného camara byl mladý tmavovlasý muž, nebo spíš chlapec. Z rádia zrovna hrálo „…they said it changes when the sun goes down… around, around here…“ a mladý Ed se usmíval. Vítr mu cuchal vlasy a on si tiše pobrukoval spolu s rádiem. Skrz své sluneční brýle pozoroval okolní krajinu kterou míjel. Dnes měl opravdu dobrou náladu. Ed si chtěl tuhle jízdu užít na plno, dokud slunce nezapadne. Připadal si jak v dokonalém hudebním videoklipu. Tohle je totiž jeho velmi osobní americký...

DM 10 – Bilkis

Popílek Doplněno v bonusovém kole. Granada. Místo mého dětství, místo mé inspirace, místo mého života. Odešel jsem. Blouznil, bavil se, tvořil a miloval. Bylo tak těžké opustit ho. Bylo tak těžké milovat ho. A nejtěžší bylo na něj zkusit zapomenout. Na výraz jeho tváře, jeho úsměv a jeho nadšení, když maloval. Byl arogantní, ješitný a většinu času šílený, ale dal mi toho tolik! Víc sebral, samozřejmě. Ale na tom v tuhle chvíli těžko záleží. Slunce vychází nad obzor a popravčí četa připravuje zbraně. Muž vedle mě se tiše vroucně modlí a já myslím na to, co po mně Salvátorovi zbude. Jen prašivé vzpomínky a popílek.