Ztracena ve snu

Zapadlý bar v New Yorku. Pozdní večer. Prší.V lokále, na nějž čas už dávno zapomněl, je poloprázdno. Na rozvrzané barové stoličce uprostřed vyvýšeného pódia sedí muž, hraje na piáno, na kytaru. Zpívá hlasem neodolatelně nakřáplým písně ostré jako břitva, šikovně zabalené do lehkého folkového kabátku. Ve tváři tohoto zralého barda je vepsáno vše, co v životě prožil – to dobré i to bolestné. Zpod kštice prošedivělých vlasů jiskří tmavé oči. Nevypadá nespokojeně, dobromyslně pobrukuje písně, které by před lety vyvolaly skandál a revoluci. Teď už ne; celý New York žije ve spokojeném stereotypu. U stolku nejblíže pódiu sedí mladá dívka s kulatýma dětskýma očima. Své dlouhé lesklé kadeře hnědých vlasů natáčí na obyčejnou tužku se zaoblenou tuhou na konci. Čte si...

DM 11

Jedenácté téma zní – Tajemství