Hrozba z vesmíru – 9. Šavlozubý útočník

Po jídle se uložili k spánku. Před usnutím ještě Pete vykládal Mikovi hrůzostrašné příběhy, prý aby se mu lépe usínalo a měl krásné sny. Právě když se konečně odebírali do říše snů, ozval se blízko hrozný řev doprovázený tichým kňučením odněkud z bližší vzdálenosti a najednou oba strnuli.

Něco jim skočilo do příbytku a choulilo se to k nim. Náhle spatřili ty zářivé oči. Kde jen je viděli? Aha, už ví. Jsou to modrá očička jejich celodenního průvodce. Lekl se řvoucího vetřelce tak, že dokázal překonat svůj strach z ohně a přišel k těm dvěma, které už přeci znal a nyní u nich hledal pomoc a bezpečí. Když zvíře zařvalo znovu, tento tvoreček skočil Mikovi do náručí, celý se třásl a nemínil se za žádnou cenu odtam vzdálit. Teď teprve Mike ucítil hebkost jeho kožíšku. Mezitím hrozivé zvíře polekané z toho, co to tam je za teplou šlehající věc vydávající velké světlo zděšeně uteklo. Opět jim oheň zachránil život. Ještě, že tak.

Přestože nyní byl již klid, jejich zvířátko se od nich už nejspíše vzdálit nehodlalo. Zachumlalo se mezi ně a spokojeně usnulo. Za chvíli únava zmohla i Mika s Petem a probudili se až pozdě ráno, kdy slunce bylo již vysoko nad horizontem. Mike se zprvu lekl, když otevřel oči a spatřil vedle sebe chlupatou kuličku, ale pak si vzpomněl na noc a uklidnil se. Tento tvoreček rozhodně nevypadal na to, že by jim chtěl ublížit.

Snídali tentokrát už ve třech, neboť samozřejmě nakrmili i „své“ zvířátko, když včera měli možnost vidět, jak velmi mu chutná. Ostatně byl to on, kdo jim „křupavé rohlíky“ pro zpestření jídelníčku ukázal. Po snídani se rozhodli, že zůstanou v tábořišti a budou lenošit a dopřávat klidu svým rozbolavělým tělům. Vždyť po těch dvou úmorných namáhavých dnech je bolel snad každý sval, každičký kloub. Podle bolesti dokonce mohli určit, kolik jich v těle mají.

Odpoledne se možná někam vydají, to se ještě uvidí, ale dopoledne rozhodně ne. Zvířátko dostalo jméno Mazlíček, neboť se střídavě dožadovalo pozornosti u Mika a hned nato u Peta a tak pořád dokola. Užili si s ním mnoho legrace.

Po obědě se již začali nudit, neboť byli oba dva zvyklí neustále něco podnikat a ne se jen tak celý den poflakovat, pročež se rozhodli opět někam vyrazit. Ale protože bylo velké horko, usnesli se, že začnou v jezírku pořádným osvěžením. U vody se jim tak zalíbilo, že tam strávili několik hodin. A když pak leželi na břehu, aby se osušili a mohli jít, se to stalo. Mazlíček začal zničehonic ztřeštěně poletovat kolem a kňourat, a za chvíli již mohli zjistit příčinu této změny v chování. Vůbec to nebylo příjemné zjištění.

Náhle totiž na Peta zaútočilo asi dvoumetrové urostlé zvíře. Jeho zuby, které nezapomnělo důkladně dávat na odiv připomínaly ostré břity šavlí. Zvíře mělo žlutočervené zabarvení a o tom, že je to nějaká velmi dravá šelma nebylo pochyb. Vypadalo to, že s Petem bude brzy konec. Avšak to už Mike duchaplně skočil po luku a vystřelil. Spotřeboval sice tři šípy než se mu to podařilo, ale hlavní bylo, že šelma klesla mrtvá k zemi. Naštěstí se Petovi nic vážného nestalo. Akorát pár škrábanců a trochu ho bolela ruka, po které mu chňaplo zvíře. Jinak vyvázl dobře. Horší bylo uklidnit Mazlíčka. Sice se jim to nakonec podařilo, ale zabralo jim to přinejmenším půl hodiny.

Tak vida, nebezpečná zvěř tu přeci jen je. Nemýlili se, když podle zvuků, jež zaslechli hned první den tipovali, že tu žijí alespoň dva živočišné druhy. Pete si utrhl opodál rostoucí rostlinu, že si list přiloží na ruku, aby si ji chladil a neotékala mu. Když ji však utrhl, všiml si, že v zemi má nějaké plody. Opatrně ochutnal a zjistil, že mají podobnou chuť jako topinambury. To bude večer hostina! Tak, teď už zbývalo jen sklidit dostatek topinambur, odnést je do přístřeší, vrátit se pro zvíře a s vypětím všech sil, co jim ještě zbyly, ho dotáhnout do tábořiště.

Mike ho pak stahoval z kůže a kuchal, Pete zatím vařil topinambury a zjistil, že na rozdíl od ovoce, jež s tepelnou úpravou mění chuť, topinambury chutnají vařené stejně. Když Mike skončil s přípravou masa (a trvalo to opravdu dlouho, neboť s kamenem se přeci jen nezachází tak dobře jak s pořádnou dýkou, ale zvládl to i tak), napíchli ho na tlustý pevný klacek, posadili na vidlice, které mezi tím zhotovil Pete a začali opékat. Už se jim sbíhali sliny. Vždyť to bude zase po dlouhé době, co budou jíst teplé jídlo, a hlavně – MASO! Taková hostina, no to je přece nádhera!

Pete dokonce ještě vymyslel plán, jak uchovat zbytek masa, co dnes nesní, na další dny. Natrhal již známé ovoce, rozpůlil, vydlabal obě půlky. Takto jich nachystal řadu. Pak natrhal listí ze stromů a pár rostlin, ze kterých měly špagáty už v příbytku. Až maso upečou, nakrájí ho na kousky, vloží do obalů z ovoce, kolem řezu dají listy pro utěsnění, převážou špagátem a vloží do studené vody tůňky. Tím pádem bude maso jak v lednici, teplo mu neublíží. A oni budou mít na pár dní vystaráno. Jak prostý model ledničky!

Pak už se olizovali až za ušima, protože se maso dopeklo. To byla žranice! Přejedli se tak, že už je bolelo břicho a měli co dělat, aby se donutili ještě k práci. Ale kdyby nepracovali a neposchovávali maso do lednice, neměli by zítra co jíst, protože by se téměř jistě zkazilo. To jen dokazovalo, že rčení bez práce nejsou koláče je pravdivé. A to si rychle rozmysleli, neboť to za tu námahu stálo. Poté již s klidem a blaženým úsměvem na tváři usínali. Zase další den zdárně dospěl konce.

Tentokrát byla noc úplně klidná, žádné hrozivé zvíře se neozvalo. Dokonce i Mazlíček spokojeně oddychoval. Teď již měl své výhradní místečko přímo uprostřed mezi nimi, kde se mu náramně zalíbilo. Tam měl největší bezpečí. Ostatně i oni byli více v bezpečí, protože už dvakrát se k nim přiblížilo dravé zvíře a pokaždé Mazlíček vyváděl jak pominutý. Věděli proto, že kdyby se opět někdo přiblížil, Mazlíček by je jistě dostatečně dopředu varoval. Byl to vlastně takový jejich věrný hlídací pes. I když tak rozhodně nevypadal. Ale svým chováním a svou přítulností ho plně nahrazoval. Naštěstí tuto noc opravdu nebylo co hlídat.

POKRAČOVÁNÍ

Redakční úpravy provedla Bilkis Blight