Smyslnost osudu 2 – Náhlé zjevení

Druhá část právě začíná Na pokraji hory, kde kousky kamene se drolily, stála elfka. S bledým obličejem, zkrabaceným do smutného úšklebku sledovala děni pod sebou. Víla se mlčky zadívala na elfku a pokývala hlavou. „Mám tušení…že tento úkol bude pro eflí rod.“ Elfka se zamračila a stiskla plné rty do úzké, přísné čárky. „Takhle to ale nikdy nezjistíme. Musíme jít dovnitř!“ protestoval kvílivě hobit. Elfka by ho nejradši uškrtila, ale jeho připomínku, i když oprávněnou, přešla bez jednoho slůvka. Ladně vyskočila na velký balvan a chvíli opatrně našlapovala. Poté z něj pomalu sestoupila a vydala se kamenitou cestičkou. Ostatní kráčeli mlčky za ní. Po pětiminutové cestě v dálce zpozorovala víla velký zelený kopec a pod ním jeskyni s...

Autor : dne 03/26/2010 | Smyslnost osudu - D | 0 komentářů

Čtvrtá síň pravdy – druhá část

Druhá část právě začíná „Mě se tu nelíbí,“ supěla hobitka, zatímco čtveřice rychle procházela chodbou, která čím dál tím prudčeji stoupala. Ze stěn vystupovala vlhkost, stékala na podlahu a ve směsi s tenkou vrstvou prachu a špíny na zemi vytvářela pozoruhodně klouzavý povrch. „Mě taky ne,“ souhlasil s ní výjimečně vílák, uvyklý lesu, světlu a čerstvému vzduchu. V tmavé podzemní chodbě se cítil poněkud nepříjemně. Koneckonců, dvakrát moc se tam nelíbilo nikomu ze Zástupců. „Ta chodba vede špatně,“ prohlásila najednou elfka a zastavila se. „Síně by měly být pod horou, ne na povrchu.“ „Nikdo neříkal, že jsou pod horou, jsou prostě v hoře,“ namítl muž a vyndal mapu. „Ehm. Nemáte někdo světlo?“...

Autor : dne 03/26/2010 | Čtvrtá síň pravdy - D | 0 komentářů