Andělé pláčí

Andělé pláčí, když špatně je nám, andělé pláčí, když připadáš si sám. Nebe slzy roní pro svou zem. Dnes je roní, přijdi ve snu sem. Andělé pláčí, lásku nám dávají, andělé pláčí, když lidé ji odmítají. Ptám se, ptám, proč dnes andělé pláčí, proč, když světlo jde k nám. Redakční úpravy provedla Janel Weil.

Autor : dne 03/21/2010 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Království Araxie – Část III. VIII. Slečna Kristýna

Netyka a Prchal přišli ke dveřím soukromých stájí, které stáli na kraji města. Podle plánu zde Netyka ukryl Hrabivce a zajistil, aby zde nikdo jiný nebyl. Nebylo to těžký. V těchto stájích přežívalo několik zbídačených koní, o který se staral jeden stařík, co sotva chodil. Netyka ho snadno přesvědčil, že se chce nechat najmout jako čeledín. Prchal se chystal otevřít dveře, ale Netyka ho zarazil. „Víte, měl byste nejdřív něco vědět. Pan Hrabivec se nezdá být ve zrovna nejlepší kondici.“ „Je snad zraněnej?“ Zhrozil se Prchal. Netyka svraštil čelo. „To zrovna ne, ale… No uvidíte sám.“ Prchal otevřel dveře. Dovnitř vniklo světlo a několik nejbližších koní začalo nespokojeně řehtat a dupat. Do nosu je udeřil pach zvířat, sena...

Autor : dne 03/21/2010 | Království Araxie | 0 komentářů