"Bezejmenná"

Vydařená práce z Literárního semináře.

Bylo to nejhorší dopoledne, jaké muselo panství sira Apletona přečkat. Policisté si podávali dveře, otázka stíhala otázku a mnoho osob bylo nuceno stále znovu a znovu odpovídat na to samé. Pouze jedna mladičká služebná byla z tohoto kolotoče vynechána. Stále ještě byla v šoku poté, co ráno našla sira Apletona v jeho pracovně mrtvého, když mu nesla snídani. Ale pátrání policistů nepřinášelo žádné výsledky, a tak kladli další a další otázky a byli stále bezradnější a bezradnější. Nebyla žádná stopa, nebyl žádný motiv a nebýt těla, dost dobře by se dalo říct, že se nic nestalo. Nikdo nic neviděl, nikdo nic neslyšel a přitom bylo v sídle v přes noc několik hostů a dobře dva tucty služebnictva. A protože není možné, aby byl majitel mocné burzovní společnosti a blízký přítel královské rodiny zabit beztrestně, byl na místo vyslán odborník na slovo vzatý.

Inspektor Spencer byl skutečně prazvláštní člověk. Malý nenápadný mužík v dobře střiženém obleku, kterému by nikdo nehádal víc než čtyřicet. Na první pohled by bylo možné ho spíš zařadit do kategorie podomní obchodník než policista. Samotář se zvláštními návyky, jako třeba dávat si kávu do mléka, nikoliv naopak nebo nosit si vždy s sebou přezůvky v aktovce, která málem pamatovala královnu Viktorii. Ale výsledky, jichž dosahoval, nenechávaly nikoho na pochybách o jeho kvalitách.

Inspektor Spencer dorazil na místo zločinu následujícího dne k večeru. Identifikoval se hlídkujícímu strážníkovi, přezul se a zabral si pro sebe jedno z křesel v přijímacím salonku. Netrvalo to dlouho a sluha před něj postavil mléko, kávu a hrnek, aby si nápoj mohl inspektor namíchat dle chuti. Udělal si pohodlí a vyžádal si zápisy všech výslechů, které byly do té doby provedeny. A pak si tam tak v klidu seděl, popíjel mléko s kávou a pročítal si hlášení, jako by se jednalo o burzovní zpravodaj. Ještě téhož večera se byl podívat na místo činu. Tělo bylo odstraněno, ale jinak bylo vše tak jako v době zločinu. Inspektor si bručel něco pro sebe, ale i přesto hlídkující strážník tu a tam zaslechl, že si inspektor pro sebe shrnuje hlavní fakta. Sir Apleton byl zastřelen zepředu. Použitá zbraň byla majetkem sira Apletona a byla součástí jeho sbírky střelných zbraní. Nyní se povalovala na stole hned vedle prostřeleného polštáře, který byl nejspíše použit jako tlumič. Ani na zbrani, ani na jejím zásobníku a ani na polštáři se nenašly vůbec žádné otisky.

Inspektor si obojí pečlivě prohlédl. V době vraždy bylo na panství jen služebnictvo a pět hostů, dvě ženy a tři muži, a nikdo si ničeho podezřelého nevšiml. Obě dámy byly středních let a byly příslušnice vyšší šlechty. Z výpovědi služebnictva se dalo vydedukovat, že byly siru Apletonovi velmi blízké a možná i doufaly, že by se jistým způsobem mohly dostat do jeho závěti. Gentlemani byli přímí podřízení sira Apletona a přijeli si pro instrukce ohledně burzovních obchodů. Přátelská debata se protáhla hodně do noci, a tak jim byly nabídnuty pokoje na přespání. Ani mezi služebnictvem nebyl nikdo, kdo by o siru Apletonovi mluvil špatně nebo s ním měl v poslední době nějaký konflikt. Nikdo z nich nebyl uveden v závěti a všichni sirovou smrtí jen ztratili. Skutečně zapeklitá situace. Inspektor si pozorné prohlédl celou místnost, doslova centimetr po centimetru, a pak i další místnosti, přes které musel vrah projít, ale nenašel nic. Vše bylo čisté a uklizené. Pak požádal strážníka, aby oznámil všem, že by si je další den rád vyslechl. Sluha ho pak zavedl do jednoho z pokojů pro hosty, kde inspektor rychle usnul.

Druhý den ráno zastihl strážník inspektora v pyžamu, jak si prohlíží masivní starobylé dveře sirovy pracovny, otevřel je, pustil a dveře se samy s cvaknutím zavřely. Znovu je otevřel a prohlížel si je. Strážník pokrčil rameny a chtěl odejít, ale inspektor ho zadržel a poslal ho sednout si do křesla, kde předtím seděl sir Apleton. Inspektor popadl zbraň a polštář, vyšel ven a zkusil celou si celou situaci přehrát. Se zbraní v jedné ruce a polštářem v druhé se potichu přiblížil k zavřeným dveřím, otevřel je a rozhodně při tom nepřekonal rekord v rychlosti otvírání dveří, vtrhl dovnitř a namířil na strážníka s polštářem přitisknutým na hlaveň. Vyšel ven a zkoušel další různé alternativy, jak se mohla celá situace odehrát. Instinkt mu stále říkal, že něco není v pořádku. Popadl spis a začal jím zuřivě listovat. Pak se zastavil u jednoho odstavce. Na klice se nenašly žádné otisky. Vůbec žádné. A sir Apleton na rukou rukavice v době své smrti neměl. Celý den pak vyslýchal služebnictvo, ale všichni mu odvykládali přesně to, co si už přečetl ze spisů. Ale slovo vzdát se inspektor ve slovníku neměl, a když se nedozvěděl nic nového, rozšířil okruh otázek i o sirovu minulost. A čím více poslouchal, jak byl sir skvělý, spravedlivý a bezchybný člověk, tím více si byl jistý, že se mu tu něco tají. Toto podezření si ale inspektor zatím nechal pro sebe a zavolal na inspektorát. Všechny otázky o tom, jak pokročil, odbyl a zažádal si o komplexnější prověření sira Apletona a jeho služebnictva. Ale protože oficiální zdroje informací nejsou vždy ty nejspolehlivější, požádal o totéž i jednoho známého z mládí, nyní jednoho ze soudců nejvyššího soudu.

Odpověď měl zpátky na druhý den. Jak předpokládal, v oficiálních záznamech neměl sir Apleton ani pokutu za špatné parkování, přestože byl mezi služebnictvem znám tím, že měl občas až příliš těžkou nohu na plynu. Neoficiální informace však byly mnohem zajímavější. Před dvaceti lety na něj byla podána žaloba, která byla hned na druhý den stažena, a nikdy v tomto směru neprobíhalo žádné vyšetřování. A tato informace se nakonec ukázala v celém vyšetřování jako klíčová.

Inspektor odjel na několik dní ze sídla pryč, aby si ověřil tuto informaci a získal další podrobnosti. Na sídlo už se vracel s jistotou, kdo je vrahem, potřeboval jen získat přiznání nebo vraha nachytat při lži. Nakonec nebylo třeba ani přílišných lstí a ještě téhož dne vraha i s jeho komplicem zatkli a převezli do vězení.

Před dvaceti lety byla na Sira Apletona podána žaloba pro znásilnění jedné služebné. Ona služebná ale žalobu stáhla, když jí sir Apleton přislíbil velké odškodné a to, že se o případného levobočka postará. Služebné se narodila dcera. Ta byla vychovávána matkou až do svých deseti let a pak byla přijata do služby na panství a matka se ztratila neznámo kam. Jakmile byla dost velká na to, aby byla schopna pochopit a vstřebat informace, odvykládala jí matka celý příběh patřičně upravený a ze svojí dcery udělala svůj nástroj pomsty.

Trvalo to několik let, ale nakonec se jí přece jen povedlo získat komplice mezi služebnictvem. Ten večer se šla jako jiné dny, kdy měla službu, zeptat sira Apletona, zda ještě něco nepotřebuje, otevřela dveře jen napůl, ustoupila natolik, aby se jimi dalo projít, ale podržela je, aby se nezavřely a upoutala pozornost sira Apletona. Její komplic proskočil otevřenými dveřmi a sira zastřelil. Oba si pak dali hodně práce s tím, aby dokonale uklidili celý pokoj. Ale dokonale uklizený pokoj, kde se konala několikahodinová porada čtyř osob je přece jen poněkud podezřelý….

Redakční úpravy provedla Janel Weil.

Z důvodu nedodání názvu je povídka zadaná jako „Bezejmenná“, aby ji šlo zobrazit. Eillen McFir Elat