I bozi mají své dny!

Třinácté soutěžní dílo se právě představuje. Na oblačném polštáři seděl jeden ze čtveřice přírodních bohů a líně šťouchal velkým prstem do oblaků a cvrnkal je jako kuličky. „Mám o Aetha strach,“ prohodila Terra a pročísla si rukou záplavu olistěných vlasů. Undia jen pokrčila rameny. „Jen se nudí, nic víc. Nic mu není,“ zašplouchala v odpověď a ledabyle mávla rukou, až se kolem rozstříkly kapky. „Nudí se už moc dlouho. Ještě vyvede nějakou hloupost… vzpomínáš na ta tornáda před deseti lety?“ „Ach, nebuď tak starostlivá, sestřička,“ poskočila Undia na místě a protočila blankytné oči. „A když už se chceš starat, radši vymysli řešení.“ Terra zamyšleně vytrhla ze své kštice dozrávající kaštan a...