Dáma
Schoulená v koutě sedím tak sama S tebou jsem bývala zářivá dáma V posteli neumím usínat sama Proč už mě nehladíš? Toužící dáma Hledám tě po barech, nechci být sama Tak proč se nevrátíš! Zuřící dáma Nad vodkou pláču úplně sama Bez tebe nejsem nic – zoufalá dáma S pistolí v ruce. Proč jsem tak sama? Kam ses mi ztratil? Jsem temná dáma Nepláču, nedýchám, přesto jsem sama Rudý květ na prsou – krvavá dáma Redakční úpravy provedla Janel Weil.
Hrozba z vesmíru – 4. Pokusní králíci
Nyní stáli Mike s Petem přesně uprostřed místnosti a únosci je obklopovali ze všech stran. Náhle na ně jeden z nich čímsi zamířil a ještě než se stačili leknout, co to asi je, obklopilo je znovu silové pole. Pokud kdy mohli utéci, nyní již určitě ne. Tak tam jen stáli, nechávali se okukovat ze všech stran a poslouchali jejich tichý jakoby pískot, který byl nejspíše jejich řečí. Přestali již doufat, že by se s nimi mohli dorozumět. Jaké proto bylo jejich překvapení, když po chvíli jeden z nich řekl jejich mateřskou angličtinou, aby ho následovali. Zprvu je napadlo, že se jim to jen zdálo, ale když to zopakoval, došlo jim, že opravdu anglicky mluví. Tak přeci jenom mají naději dozvědět se, co s nimi zamýšlejí! Šli tedy za ním do další místnosti, kde na ně čekal...
Prošla jsem branou
Prošla jsem branou, tisíci světy…Prošla jsem branou, tisíci světy Nikde jsem neviděla, co vidím teď Hořící hranice a na nich ženy – Zakuté v okovech Prošla jsem branou, tisíci světy Nikde jsem neviděla, co vidím teď Křičící o pomoc zoufalé ženy – Zakuté v řetězech Prošla jsem branou, tisíci světy Nikde jsem neviděla, co vidím teď Kouřem se dusící nevinné ženy – Zakuté v železech Prošla jsem branou, tisíci světy Nikde jsem neviděla, co vidím teď Hrůzou se svíjejí, už jsou jen maso – Zakuté v okovech Prošla jsem branou, tisíci světy Nikde jsem neviděla, co vidím teď Popel roznáší vesele vítr – Už nejsou v řetězech Prošla jsem branou, tisíci světy Nikde jsem neviděla, co vidím teď Pokrytecké muže vlekoucí ženy – Opět jsou v...
Řeka Styx
Stojím na břehu černé řeky… Stojím na břehu černé řeky Za mnou slunce, přede mnou tma Po řece připlouvá loď – na přídi lucerna Lodička bez vesel vznáší se tmou Jen já a slepý převozník Myslí mučivé obrazy proběhnou Zpocený Sisyfos se dívá za kamenem Žíznivý Tantalos pozdvihá ruce v gestu zoufalém Vězněná Kora – královnou podsvětí Orfeus naposled s Eurydiké v obětí Stojím na břehu černé řeky Za mnou lucerna přede mnou tma Hádes mě vítá kostlivým spárem Charón se bláznivě rozchechtá Redakční úpravy provedla Janel...
Motýlí nebe
Seděl na kůře stromu. Nehybně, jako by vyčkával, pospával a zároveň se nemohl dočkat, až poletí. Mávnutí křídel proťalo vzduch a křehké nožky se zvolna odlepily od povrchu. Zamířil si to na nedalekou loukou. Let byl jeho přirozeností a užíval si ho, jak nejlépe mohl. Střídavě stoupal a klesal, nechal se unášet větrem a následně se vyprostil z jeho chladivého sevření. Sletěl níž, až těsně nad stébla trávy. Lehká křídla s elegancí sobě vlastní čeřila vzduch, jako jemný vánek čechrá lidské vlasy. Znal tu louku. Nevěděl odkud a přestože zde byl dnes jistojistě poprvé, věděl, že ho k tomuto místu něco poutá. Všiml si dvou lidí, jak spolu v záři zapadajícího slunce rozmlouvají. Dívka a chlapec, oba oděni v letních šatech, aby odolávali horku letních dní, seděli v trávě...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
