Na houbách

Našel jsem tři bedly tam pod velkou jedlí. O kus dále stál hříbek. Vlastně – z hříbku ždibek. Šneci, jinak málo čilí, právě zde mě předhonili a ten hřib mi snědli! Takže víte, co mě čeká: Trénink, abych předběh šneka! Redakční úpravy provedla Janel Weil.

Autor : dne 01/31/2010 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

"Černej les"

„Bože, to už je tolik hodin? Sakra, vždyť už je tma!“ rychle ze sebe Nura shodila a odhodila ho na zem. “Co blbneš, Sofy?“ snažil se její výraz trochu zklidit, ale Sofie vypadala opravdu rezolutně. “Si myslíš, že budu v noci a v lese, co blázníš? By mě nikdy nenapadlo, vůbec to byl blbej nápad, jít se schovat do lesa. Já jsem to hned řikala, musíme brzo zmizet!“ řvala, zatímco si na sebe navlékala oblečení. “A nedotýkej se mě, jsem opravdu nervózní!“ vyjekla poté, co se jí Nur pokusil obmotat kolem stehna a situaci se pokoušel napravit svým obvyklým: „To bude dobrý, kotě.“ Ale v této situaci byla Sofie neoblomná. Natáhla si sukni a Nur si pomalu oblékl halenu. Ne, že by neměl strach, ale rozhodně ne...

Autor : dne 01/31/2010 | Hororové | 0 komentářů

I. Netyka a ptáci

Rudavé slunce znovu vyšlo nad Araxií. Ozářilo její pahorky a doliny a vyslalo paprsky do otevřených oken. Probudilo ptačí zpěv i lidské hlasy. Jedním z probuzených byl i Netyka. Dospával ještě noc, když tu ucítil na nose první světlo nastávajícího dne. Koutky mu zacukaly a on otevřel oči. „Už je tu zas, ta dotěrná vlezota, ani vyspat člověka nenechá.“ V mžiku byl na nohou, připrásknul okenice a znovu padl do postele. „Proklaté slunce,“ pomyslel si „proč není celej den tma?“ Ale stále nebyl spokojenej. Poslední dobou nebyl nikdy spokojenej. „Pitomý slepice!“ Vykřiknul. „To kvokaj schválně?! Ať zmlknou!“ A zavrtal hlavu pod polštář. Ale ani ten ho neochránil před veselým probuzením kohouta. V hlavě mu...

Autor : dne 01/31/2010 | Království Araxie | 0 komentářů

Jiskra slunce – 8.kapitola – Bitva

Lavinii naložili na malý krytý vozík a odvezli ji skoro až k paláci. Trena jí už ráno řekla, že se jí nebude moct věnovat a dala jí dva lektvary – posilující a její obvyklý lék, po kterém usínala. Před odjezdem se zastavil Erlis. „Chci se usmířit,“ řekl se sklopenou hlavou. „Promiň. Byla jsem jako šílená. Nevím, proč jsem na tebe křičela. Promiň. Je mi to moc líto.“ „Já taky nejsem bez viny, ale mám tě rád. Nechci, aby se ti něco stalo.“ „Světlo s tebou, můj manželi.“ A pak se sklonil a vtiskl jí její první polibek, polibek z počínající mladé lásky, rozechvělý, ale vášnivý, krátký, ale opravdový, upřímný a krásný. Ještě teď, téměř na bitevním poli, kdykoliv na něj pomyslela, rozechvěla se a znervózněla. V...

Autor : dne 01/30/2010 | Jiskra slunce | 0 komentářů

Vzhlížím

Vzhlížím se v zrcadlech napsaných na míru, bortí se v základech, spoléhám na víru. Však bohové zmizeli v prachu cest prošlých, city se zachvěly, šel jsi si po svých. Z nebe se snášejí slzy všech démonů, vrány se slétají do země bez hrobů. Už zas to končí, zas to začíná, zas někdo svíci zhasíná a do tmy se mi vysmívá… Redakční úpravy provedla: Eillen McFir Elat

Autor : dne 01/30/2010 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů