Sen
Dešťové kapky. Slyším je. Plazí se mi po tvářích a snaží se mne vyrušit ze snu. Usměju se. Běžte pryč, slyšíte? Na vstávání je ještě moc brzy! Venku je ještě tma. A mně se zdá tak krásný sen. Říkáš mi sladká slova. A já se nedozvídám, že celou dobu jen lžeš. A ty nevíš, že já vím, že … Sedíme nad sklenkou vína a bavíme se jako jindy. Nelétají žádná ostrá slova, která by zabolela jako do srdce vražený šíp. Není třeba řešit, abych o celé věci taktně pomlčela před přáteli a tvými obchodními partnery. A já se nepotácím ven z našeho bytu ve snaze najít kohokoliv, kdo by mi mohl pomoci. Ne, je to jen příjemný večer. Mimochodem, vůbec si nedokážu představit, jak by z toho bílého koberce v předsíni pouštěla krev … Tolik peněz za čistírnu … a všechny ty...
Irský sen
Mladá francouzská návrhářka Jeanette Quenellová, zklamaná rodinou, přáteli, kariérou a svými nervy, odjíždí do Irska hledat nový smysl života. V přímém letu na trase Paříž – Dublin potkává irského obchodníka Patrika O´Swaina, který ji nejprve upoutá svým vpravdě jedinečným zjevem, což se ještě umocní, když z jejich rozhovoru vyplyne, že od dětství žije ve vesnici, nedaleko níž si Jeanette pronajala domek. Jeanette Irsko skutečně okouzlí. Magie zdejšího prostředí opředeného legendami působí na její nervy jako balzám a navíc znova podněcuje její dávný sen psát. Kouzlo Irska ji nakonec přemůže a Jeanette – nová nadějná spisovatelka – se odhodlaně pouští do díla. Patrik ji čím dál tím častěji navštěvuje v jejím dobrovolném vyhnanství a nevyhnutelně...
Za ledovýma očima
Modré oči, tichý smích psi ji táhnou na saních. Není krásná, není zlá jenom strašně ledová Stál až na samém okraji skalnatého ostrohu, okolo hlavy mu svištěl vítr a hrál si s jeho vlasy nezvykle spletenými do drobných copánků. Dole, tam dole, kam nemohl dohlédnout, tušil zasněženou pláň a někde ještě dál možná moře. Vítr zesílil, ale to mu nevadilo. Vzpomněl si na hlas tolik podobný šeptání větru a na ty modré oči, ledové a přece teplé. „Seekena,“ zvolal a důkladně to slovo protahoval, až splynulo s větrem. * Začínal mít všeho dost. Co tu dělá? Proč sem vlastně lezl? Nemohl si vzpomenout. Jediné, co chtěl, byl odpočinek. Jenže, kde najít úkryt na holé skále. Mladý muž s havraními vlasy si odplivnul. V temných očích mu blesklo poznání… Už ví, co...
Kapitola 2: Stařec
Druhý dílProšli spoustu dalších tunelů, než vstoupili do nevelké pracovny. Dvěma malými okny dovnitř padalo slabé světlo, ale stejně tu byly pochodně a krb. Za stolem zavaleným papíry seděl Khol a za jeho zády stála Sebonai. Oběma přibylo vrásek i šedin. Nebylo divu, ty čtyři roky pro ně jistě nebyly lehké. Asi pro nikoho… Jen kdyby přesně věděla, co se stalo! Když sourozenci uviděli příchozí, vyšli jim vstříc. „Lavinie, Nilso, Erlisi!“ vítal je Khol a okamžitě nabídl dámám židle. „Khole, Sebonai,“ pokývla Nilsa na pozdrav a posadila se. „Slyšel jsem, co se stalo v paláci a bál jsem se, že dostihli i vás. Jsem rád, že jste dorazili. Ale proč mi nikdo neřekl ani slovo o Lavinii?“ „Setkali jsme se až dnes. Ukryjete...
1. kapitola
Vždycky jsem měla nač se upínat. Nadšení pro studium a práci mne drželo vždy nad vodou. Ale… něco se změnilo. Mám krásný život. Nikdo mi neubližuje, nikdo v rodině nepije a ani se nerozvádí. Ve škole to jde i bez přátel. Něco je ale jinak. To já jsem se změnila. Ležela jsem na posteli, jako každé ráno. Oči se mi nechtěly otevřít, a když jsem konečně dokázala odlepit od sebe postupně obě víčka, do zorniček mne bolestně bodlo ostré světlo z otevřených oken. Kdo mi roztáhl záclony? Zase táta? To dělával pořád. Byla jsem rozplácnutá na posteli a užívala si chvíle ticha a on si vkráčel, vrhl hysterický obličej na má kolena, která jsem si svíjela k hrudníku, a znovu mi roztáhl záclony, jako by mi reálné světlo dokázalo vrátit světlo do mé duše. Cha. Omyl. Tyhle...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
