Motýl

Motýla viděla přes okno zavřené, parapet obsadil, křídla měl stažené. Chvíli jen seděl, poslouchal smích, dívky, co vzpomněla na loňský sníh. Přátele měla, teď je však sama, už není dítě – dnes je prý dáma. Smích už ji přešel, teď chce jen spát, svým krásným vzpomínkám průchod dát. V říši snů pod vrbou sama sedí, déšť jejích slz ve sníh se mění. Mlha jež studí jak staletý led, proudí jí krví, ten prokletý jed. Z krásného snu děs se zas stává, ve snu či vzhůru – pořád je dáma. Skutečnost se snem motýl teď pojí, prastaré sáně pod schody stojí. Strachem probuzená, s křikem se zvedá, už nechce být dáma, či něčí žena. Rozbíjí okno, pěstí jej ničí, ty střepy na zemi úplně křičí. Strach už je potlačen, nemá šanci, ona si vybrala – zve smrt k tanci....

13. kapitola – Všechno se změní

Spánek v opravdové posteli je příjemně osvěžil. Přesto Lavinie nemohla potlačit stísněný pocit. Dnes, dnes se to stane, dnes budou zodpovězeny všechny otázky, dnes snad pochopí Sebonaino vidění. Petela ji přivedla k velkým zlatým dveřím. „Dál už musíš sama. Hodně štěstí, Zářivá.“ Velvrik se na ní usmál a ukázal, že jí drží palce. Nadechla se, pokusila se potlačit stísněný pocit v žaludku, nepovedlo se jí to a tak vzala za kliku a vstoupila. Obklopila jí zlatavá mlha a z hlavy se jí všechno vypařilo. A pak zaslechla tichý, přívětivý hlas. „Vítej, Lavinie.“ „Pane,“ poklekla. „Posaď se. Bude to nadlouho.“ Uviděla uprostřed místnosti krásné měkké křeslo a vedle něj stolek, na kterém stála mísa ovoce a šerbet. Plaše se...

4. kapitola: Hostonův obchodní dům

„Tak jak se o tebe starali?“ zeptal se Saši jeho strýc. „Moc dobře, proč?“ podivil se.„Tak jak se o tebe starali?“ zeptal se Saši jeho strýc. „Moc dobře, proč?“ podivil se. „Slyšel jsem, že si nedávno provedl nějakou zakázanou lumpárnu,“ pokračoval Adam. „Lumpárnu? Já se jenom rozčílil a pak se dělo něco divnýho,“ divil se Alex. „No, na tom nezáleží.“ „Kam jedeme?“ zajímal se Alex. „K tvému dědovi,“ promluvil Adam. „Můj děda ještě žije?“ podivil se Alex. Od té doby, co mu teta řekla, že ho adoptovala, si myslel, že jsou jeho příbuzní po smrti, proto s nimi nežil. Ale zdálo se, že je to jinak. „Samozřejmě, že ano,“ rozčílil se jeho...

12. kapitola – Tma a světlo

Degrik se pomalu ubíral dozadu do zahrady, kde stálo cvičné pole pro lukostřelce. Ačkoliv protestoval, chtěl si Khol dnes dát oddech a zastřílet si. Šel s hlavou skloněnou a přemýšlel o havranovi, který ho předevčírem tak vystrašil. Náhle pocítil podivný chlad. Zvedl pohled a uviděl před sebou zlověstné stvoření. V podstatě vypadalo jako člověk, mělo široký, popelavý obličej bez nosu, jen s roztaženými dírami, malá očka, široká ústa, která ale postrádala rty a mírně se hrbilo. Degrik věděl, že má co dělat s běsem. „Vzdej se!“ Běsovo e zaskřípalo, zatímco s přímo zasyčel. „Nikdy!“ vykřikl tak, aby to Khol pokud možno zaslechl. V duchu si začal zpívat, tak jak mu to Khol říkal. Běs zaútočil. Degrika se začal plíživě zmocňovat strach. Strach...

Mnoho štěstí v novém roce

Rok se s Rokem sešel, hezky se pozravili, podali si ruce a starý Rok odešel na odpočinek.Přejem Vám, aby nový rok byl plný úspěchů. Aby se Vám splnila Vaše přání, nalezli jste mnoho nových přátel a hlavně, abyste byli zdraví. Protože bez zdraví si neužijete to ostatní, co Vás v příštím roce má potkat. Pozvedá sklenku a připíjí