Starý deník

Tmavé schodiště jistě pamatovalo i lepší časy. Bylo omšelé a na jeho zábradlí už ležela vrstva prachu. Už dlouho se po těchto schodech nikdo neprocházel. Zůstaly opuštěné stejně jako celý baráček. A najednou bylo slyšet hlasy: „Bože, co to je??“ Dva chlapci a dvě dívky školního věku právě objevili pozoruhodný dům. Nebyl tu žádný dospělý, který by jim něco zakazoval, a tak vstoupili dovnitř. Nemohli si nechat ujít takové dobrodružství. Otvírali skříňky, zásuvky a objevovali různé věci z dřívějších let. Většina z nich byla pokažená, autíčko nemělo kolo, panence chyběla ruka a stolek měl jen tři nohy. Ale byly to krásné věci. Rozhodli se jít po schodišti na půdu, tam bývají ukryty ty největší poklady. Byla rozlehlá tak, že se tu dalo hrát na schovku. V...

Autor : dne 10/10/2008 | Pohádkové | 0 komentářů

1. kapitola – Co se stalo v horách

Na životě v horách měla Lavinie ráda skutečnost, že jí většinou ráno nikdo nehonil z postele. Na Seattle, odkud pocházela si pamatovala jen matně. Odstěhovali se odtud, když jí byly dva roky. Teď žili tady v horách, na farmě, kam nikdo nepřišel, co byl rok dlouhý, nezajímali se o svět venku a on se nezajímal o ně. Jídlo si jednou týdně obstarávali ve vsi dvě hodiny cesty od jejich chaty. Maminku Lavinie neměla a sourozence taky ne. Měla jenom tatínka a strýčka Tonyho. Jenže strýček Tony byl teď nemocný a tak musela jít ke starému ovčákovi na druhé straně hory. Vždycky jí k němu posílali, prý aby se nenakazila, jenže ona moc dobře věděla, že prostě chtějí být sami. Zbavit se jí na chvilku, která může trvat pár dní stejně dobře jako pár měsíců. V horách na čase...

Autor : dne 10/09/2008 | Dědictví ohně - D | 0 komentářů

Čekej do tmy!

Kostnaté ruce opětovně rvou vlasy. Nehty, otrhané od drásání zdí, tě bodají do nohou. Po celém těle přejíždí mráz.Díváš se do tmy a její obsidiánově chladná náruč tě objímá. Už se jí nebojíš. Ani zvuků, které ji doprovází. Těch, kvůli nimž jsi nemohla první týden tady ani usnout. A kdybys nepadla únavou, nespala bys do teď. Nevíš, jak dlouho tu jsi. Ve tmě člověk ztratí přehled o čase. Nepoznáš ráno, poledne ani večer. Jen víš, že se jednou za den do tvé tmy prodere záblesk světla. To je doba, kdy ti Pan Osud nosí jídlo. Ano, Pan Osud. Tak si říká tvůj věznitel. Nebo zachránce? Každý den krajíc chleba a sklenice vody, nic víc… Všechno, co se ti venku zdálo tak důležité, ve tmě ztrácí význam. A ty čekáš. Čekáš, ale nevíš na co! Nemáš přání, sny a skoro ani...

Autor : dne 10/06/2008 | Psychologické | 0 komentářů

Tichá beznaděj

Mladá těhotná dívka je v pokoji chlapce, kterého milovala. Vybavuje si vzpomínky na něj a ukazuje průběh jejich lásky. Čekali spolu miminko. Byli nesmírně šťastní a měli se brát, ale on náhle zemřel…Seděla mlčky v jeho pokoji. Ta prokletá temnost ji obklopovala ze všech stran. Nikdy dřív by ji nenapadlo, že v ní bude tato místnost vyvolávat jiné než šťastné pocity. ,,Jo, abych nezapomněla, máš zítra čas?“ ,,K večeru snad jo, proč?“ ,,My máme sraz bývalé třídy, nechceš jít se mnou? Moc se mi tam nechce, ale byla by slušnost se tam ukázat…“ Anje se upřímně moc nechtělo. Chtěla už ze zvyku odmítnout. Ale věděla, že Leto by bez ní nešla. Domluvili se na šestou. Rozhlížela se po pokoji a každá věc jí připomněla nějaký zážitek. Třeba...

Autor : dne 10/01/2008 | Romantické | 0 komentářů