4. kapitola – Klisna a bojovník

Laviniin kotník se nechtěl rozchodit. Každý krok ji bolel, kulhala a neustále se zhoršovaly šance, že se dostanou k Degrikovi včas. „Do háje, než se tam tímhle tempem dostaneme, bude už po souboji.“ zanadával Velvrik na jedné z mnoha zastávek. „Já jsem si to nezvrtla schválně!“ odsekla.„Budeme se muset trochu zajít…“ uvažoval nahlas. „Ty ses zbláznil, viď?“ „Ne, ale když půjdeme malou oklikou, dostaneme se k jedné bylinkářce, která si s tebou už poradí.“ „Tak na co čekáme?“ zvedla se s bolestnou grimasou. Stálo jí hodně úsilí, dokulhat do malé vísky v údolí, kam zamířili za Velvrikovou známou. Léčitelka vypadala přesně tak, jak si jí představovala. Stará, silnější paní, s milým,...

Autor : dne 10/30/2008 | Dědictví ohně - D | 0 komentářů

Sága rodu Trabantů

Jackie Ducky, Mrzimor Na kraji malého městečka stával od nepaměti všech místních obyvatel dům, ve kterém žila rodina drobného mužíčka, Josefa Trabanta. Nevedlo se jim zrovna nejlépe, a tak se jednoho dnes Josef rozhodl, že založí rodinnou firmu, která bude vyrábět auta. A jelikož byl celkem obstojný automechanik, ihned se s partou přátel pustil do práce.Za pár týdnů bylo první auto hotové. Nebylo nijak složité, prostě takové malé autíčko, které si může dovolit každý. A právě toto auto zaznamenalo obrovský úspěch nejen v městečku, ale i dalekém okolí. Všude se ihned rozkřiklo, že po ulicích se tu prohání vozy úplně jiného typu, než jsou všechna ostatní auta. Josef ani nedoufal v tak obrovský úspěch, zakázky přibývaly a jeho sláva se šířila. A tak netrvalo dlouho a...

Autor : dne 10/28/2008 | Z křídel můr | 0 komentářů

Z deníku prvačky

Pojďte nahlédnout do deníčku jedné nešťastné prvačky…Milý deníčku, je to zlé. Je to moc zlé. Nepamatuješ se, že bych někdy psala, že jsem přišla domů a celý den jsem se učila? Ne? Tak nejvyšší čas s tím začít. Bylo mi jasné, že se budu muset učit trochu víc, ale že až takhle?Ale první jednička tady za tu námahu stála. O tělocviku už jsem měla tu čest ukázat, jak jsem „nadaná.“ Navíc za přítomnosti svých milých bývalých spolužáků, kteří ze mě měli za plotem skvělou zábavu… To zase budou v tanečních narážky… Taneční. To je snad to jediné, o čem opravdu můžu napsat, že mě baví. Prostě pohádka. No jo, jsem romantička, ale to už ty přece dávno víš. Jenže teď své romány nějak nestíhám číst. A docela mě to deprimuje. Jo, přiznávám, je to...

Autor : dne 10/28/2008 | Z deníku prvačky | 0 komentářů

Pírko podzimu

Janel Weil Bylo osmnáctého září a ona si začínala přát, aby už padal sníh. Zachumlaná do šály a teplého svetru vzpomínala na všechno to, co sice bylo, ale už to nemilosrdně odvál vítr. Zbyla tu už jen ona a hrnek kakaa. Pomalu upíjela, dívala se na zavřenou skříň s pečlivě vyrovnanými dárky k Vánocům a přemýšlela. Vlastně už ani nebylo co dělat. Nepřišel letos podzim nějak podezřele brzy? Cindy si zastrčila za uši pramen světlých vlasů a úkosem pohlédla na kalendář. Bylo osmnáctého září a ona si začínala přát, aby už padal sníh. Zachumlaná do šály a teplého svetru vzpomínala na všechno to, co sice bylo, ale už to nemilosrdně odvál vítr. Zbyla tu už jen ona a hrnek kakaa. Pomalu upíjela, dívala se na zavřenou skříň s pečlivě vyrovnanými dárky k Vánocům a...

Autor : dne 10/23/2008 | Z křídel můr | 0 komentářů

3. kapitola – Sítě se stahují

Zase si užíval jednu z těch vzácných chvilek štěstí s Nilsou. A byli netaktně vyrušeni. „Pane, přijelo Nesvětlo! Chce s vámi mluvit?“„Jakou má podobu?“ zeptal se, protože věděl, že jeho nepřítel může vypadat tak, jak se mu zrovna zachce. Když ho viděl naposledy, byl to zkušený válečník. Jak asi přišlo dnes? „Je to…žena, pane.“ „Hned jsem tam. A ty tady zůstaň!“ usadil dívku, „Nemusí o tobě hned vědět.“ Ušklíbla se, ale zase si sedla. On odspěchal dolů do sálu a usadil se ve svém křesle. A pak vešla žena. Vysoká a krásná k neuvěření. Volné černé šaty, pletence havraních vlasů, světlá jemná pleť a hluboké oči barvy noční oblohy se zdály bez jediné chybičky. Něco mu říkalo, že je zlá, ale přesto se...

Autor : dne 10/23/2008 | Dědictví ohně - D | 0 komentářů