Archives | SubSalix

Tajemství opuštěného domu

Zábava. Teplo. Opalování. To si každý představí pod slovem letní prázdniny. Jenže já jedu na Slovensko, kde jsou jen samé hory a zima. Pojednou se přede mnou objevil úžasný pohled. Až na to, že mně v tu chvíli úžasný nepřipadal. Tak takhle začínaly mé prázdniny. Jenže teď už je celý týden pryč a já se na ně dívám úplně jinak. Našla jsem si také slovenskou kamarádku Sissi. Jednou jsme se rozhodly, že se půjdeme podívat na jednu zapadlou část Tater. Jen jsme tam dojely, zjistily jsme, proč tam není ani živáčka. Výhled nebyl uchvacující jako na přední straně hor a byla tu jen jedna chalupa, vypadající, jako by ji obývala čarodějnice. Sissi vykročila k domu a otevřela polorozpadlé dveře. Za dveřmi se nacházela kniha. Pomalu jsme k ní došly a já se podívala na její...

Autor : Avreya Monowitz dne 05/05/2008 | Fantasy | 0 komentářů

2. kapitola – Irelan

Bolí mě hlava, je jako střep a kolem slyším hovor. Hlasy nepoznávám a to mě děsí, ale jeden je mi povědomý. Pomalu otevřu oči a koukám po místnosti. Ležím v posteli, u okna stojí tři křesla a jsou obsazena. V jednom sedí ten krásný kluk a baví se s ostatními. Chci si pokoj prohlédnout pořádně a tak se posadím. Jak tento pohyb provedu, tak k sobě přivedu jejich pozornost. Zbystřím smysly a čekám, co se bude dít. „Ahoj,“ usměje se na mě ten kluk. Takový krásný úsměv má, kdybych stála, tak se mi podlomí kolena. Nejistě se usměju a prohlížím si je. „Kde to jsem?“ To mě napadá? Tohle? To jsem nemohla říct něco lepšího?? „U mě doma,“ řekne ten kluk. „Jak ti je?“ zeptá se žena po jeho levici. „Bolí mě hlava,“...

Autor : Angelica Arless dne 05/05/2008 | Úsvit naděje, Ze zámku Feérie | 0 komentářů

1. kapitola – Nový začátek

Probudila jsem se. Stále mi bylo neuvěřitelně špatně, ale co se dalo dělat, věděla jsem, že už mi lépe nebude.Sluníčko hřeje, zimu odsouvá pryč a všude se všechno zelená. Já to vidím a myslím, že to není na dlouho. Před očima vidím tu krásu a chce se mi brečet, protože vím, že tu už dlouho nebudu. Můj život končí a já s tím nemohu nic udělat. Jen si užívám ten zbývající čas, ale ani to se mi už nedaří. Mám jen den a je konec. Žiju a v mých žilách koluje krev smíšená s jedem, který mě zabíjí, aniž bych věděla, jak se mi tam dostal. Možná to bylo tehdy, když jsem byla u otcovy přítelkyně a jedla to divné jídlo, možná jindy. Nevím. To, co vím, je, že umřu. Nejhorší na tom je, že lidi kolem se mě štítí a nechtějí se mnou mít nic společného. Se mnou, Ester...