Šok pro Kláru
Rodiče nachystali na Klářiny prázdniny opravdu velké překvapení… „Konečně! První den prázdnin! Nevím, jak Ty, ale já už mám představu o celých, nebo alespoň o polovině…“, vyprávěla vzrušeně Klára do telefonu své o rok starší sestřence Adéle. „Počkej, počkej, zadrž,“ zastavila jí ještě nic nechápající Áďa. ,,Co se vlastně děje?“ „PÍP, PÍP“ „Co to tam děláš?“ ptala se ještě více zmatená sestřenka. „Ale, to mi jen přišla SMS,“vysvětlila znuděně Klára. „Tak řekneš mi už o co jde ?“ smála se rozrušené sestřenici Adéla. „Vidíš, málem bych na to zapomněla. Představ si, že příští týden jedeme s Álou na ten koňský tábor. A budeme tam celé 2 týdny!“ „Ty jo, Ty se...
Zamrzlá krajina
Jen jediná dívka nesoucí srdce mimo svou hruď může změnit sníh a led v zelenající se pláně. Jen ona jediná nese si tajemství v krvi…Sněhové vločky se zvolna snášely k zemi a zahalovaly stopy nepočetné skupiny poutníků směřující k vesnici Gorf. Neustupující mráz a zima nutily obyvatele vesnice, aby byli zavřeni ve svých domovech či zaměstnáních. Lecrom, vůdce poutníků, zahalený v dlouhém kabátci zabouchal na dveře hostince „U Černé žáby“. Vývěsní štít v podobě ropuchy zaskřípal, když se do něj opřel studený vítr, a klika dveří cvakla. Dveře se pootevřely jen natolik, aby mohli poutníci vejít do hostince, a opět se zavřely. V malé, útulné, teple vyhřáté místnosti obložené dřevem rychle roztálo několik vloček, které sem vletěly, a nechaly po sobě...
Tajemství opuštěného domu
Zábava. Teplo. Opalování. To si každý představí pod slovem letní prázdniny. Jenže já jedu na Slovensko, kde jsou jen samé hory a zima. Pojednou se přede mnou objevil úžasný pohled. Až na to, že mně v tu chvíli úžasný nepřipadal. Tak takhle začínaly mé prázdniny. Jenže teď už je celý týden pryč a já se na ně dívám úplně jinak. Našla jsem si také slovenskou kamarádku Sissi. Jednou jsme se rozhodly, že se půjdeme podívat na jednu zapadlou část Tater. Jen jsme tam dojely, zjistily jsme, proč tam není ani živáčka. Výhled nebyl uchvacující jako na přední straně hor a byla tu jen jedna chalupa, vypadající, jako by ji obývala čarodějnice. Sissi vykročila k domu a otevřela polorozpadlé dveře. Za dveřmi se nacházela kniha. Pomalu jsme k ní došly a já se podívala na její...
2. kapitola – Irelan
Bolí mě hlava, je jako střep a kolem slyším hovor. Hlasy nepoznávám a to mě děsí, ale jeden je mi povědomý. Pomalu otevřu oči a koukám po místnosti. Ležím v posteli, u okna stojí tři křesla a jsou obsazena. V jednom sedí ten krásný kluk a baví se s ostatními. Chci si pokoj prohlédnout pořádně a tak se posadím. Jak tento pohyb provedu, tak k sobě přivedu jejich pozornost. Zbystřím smysly a čekám, co se bude dít. „Ahoj,“ usměje se na mě ten kluk. Takový krásný úsměv má, kdybych stála, tak se mi podlomí kolena. Nejistě se usměju a prohlížím si je. „Kde to jsem?“ To mě napadá? Tohle? To jsem nemohla říct něco lepšího?? „U mě doma,“ řekne ten kluk. „Jak ti je?“ zeptá se žena po jeho levici. „Bolí mě hlava,“...
1. kapitola – Nový začátek
Probudila jsem se. Stále mi bylo neuvěřitelně špatně, ale co se dalo dělat, věděla jsem, že už mi lépe nebude.Sluníčko hřeje, zimu odsouvá pryč a všude se všechno zelená. Já to vidím a myslím, že to není na dlouho. Před očima vidím tu krásu a chce se mi brečet, protože vím, že tu už dlouho nebudu. Můj život končí a já s tím nemohu nic udělat. Jen si užívám ten zbývající čas, ale ani to se mi už nedaří. Mám jen den a je konec. Žiju a v mých žilách koluje krev smíšená s jedem, který mě zabíjí, aniž bych věděla, jak se mi tam dostal. Možná to bylo tehdy, když jsem byla u otcovy přítelkyně a jedla to divné jídlo, možná jindy. Nevím. To, co vím, je, že umřu. Nejhorší na tom je, že lidi kolem se mě štítí a nechtějí se mnou mít nic společného. Se mnou, Ester...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
