Příběh z kavárny

Vánoční povídka, psána jako dárek pro Ilianaiedail. Napsáno (nečekaně) v kavárně. A/N: Drahá Ilianaiedail, pokud se mi podařilo napsat dobře tvou přezdívku, už to tak bude, že jsi se stala jednou z těch, které počítám mezi své kamarádky. Pokoj hipogryfům dobré vůle. Když ho Daniela pozvala do kavárny, vadilo mu jediné – její kamarádka. Ta blondýna, kterou měl dřív docela rád, tu najednou byla děsně navíc. Dal si červené víno. Blondýnka, jakoby mu naznačovala, že je v opozici, bílé. Daniela taky, ženské samozřejmě drží spolu. Chtěl pronést přípitek na Danielinu krásu a světle hnědé kadeře. Nějaký instinkt ho však zarazil; cítil povinnost chovat se k oběma ženám stejně, proto nechal Danielu, aby připila na běžky. Karolíně neušlo, že Michal z Daniely nespustil...

Autor : dne 10/28/2007 | Psychologické | 0 komentářů

Plechovka

Výsledek mojí zvláštní, smutné nálady, básnička staršího data, myslím někdy kolem minulých Vánoc, sama nevím, co bych si o ní měla myslet, ale stejně je tu …Šátek se ti smekl z ramen, Špinavou ulicí lehko proletí, V ruce máš plechovku neštěstí, Ještě včera jsi snila svůj sen. Zkus jen sebrat dost odvahy, Plechovka zacinká o dřevo podlahy, Neštěstí se vylilo otvorem v hliníku, Došla jsi k dalšímu života mezníku. Neštěstí nechala jsi za zády, Tam v tančírně zateklé v parketách, Co teď můžem mít na životě rády, Můžeme žít ve svých snách.

Autor : dne 10/27/2007 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Červený balónek

U této povídky se naskýtá velká možnost, že ji nepochopíte, já sama jsem ji nechápala, dokud jsem se nedostala k posledním slovům povídky, avšak doufám, že se vám bude líbit. Měl by vzniknout cyklus krátkých povídek, kterou budou mít vlastně jen několik věcí společných balónky, malého hošíka a pokaždé jinou dívku. Neviděli jste můj balónek? Byl červený! „Neviděl jste můj balónek? Byl červený,“ ptá se uslzený hošík muže kreslícího město pod nimi. „Ne, neviděl jsem žádný balónek, myslíš, že mám čas na to, abych pokukoval po balóncích? Jsem umělec, maluji.“ „Ale tahle červená skvrnka tady, to je jistě můj balónek!“ namítá hoch, ukazuje na červenou skvrnku, kterou malíř namaloval hned nad kostelní věž. „Možná ano, možná ne....

Autor : dne 10/27/2007 | Balónky | 0 komentářů

Kapitola VI. – Morové světlo –

Black Chrysanthemum Depresivní děj tohoto smutného příběhu se odehrává ve vesničce Roxville, jež skýtá útočiště partě mladých lidí, jejichž styl života se trochu vymyká normálnosti. Mají svůj svět, názory, lásky, ale všechny svazuje jedna věc. Problémy. Každý z nich má svůj svébytný příběh, je něčím odlišný a vidí skutečnosti trochu jinak než ostatní. Jejich příběh však není jen tak ledajaký, postupem času se jim do cesty připlete jeden závažný problém. Problém, s nímž se jde jen těžce vypořádat. Je obtížné říci, jestli to dokážou, nebo se naopak jejich kořeny rozpustí… *Děkuji Bee a Morrigan za beta-read*   Když otevøela jsi oèi, vidìl jsem celý svìt v záplavì modøi, skvìl se každý kvìt.   ~...

Autor : dne 10/27/2007 | Black Chrysanthemum | 0 komentářů

Poletím

Další lístek ze Susyiny poezie.Chci lítat, Já věřím že poletím. Začíná svítat. Proletím stoletím. Na skále stojím, Rozpínám ruce. A víru mojí, Zastaví soudce Ten rozsoudí zda poletím, Zda doletím až ke hvězdám. Nebo přiletí mi prokletí A spolu s vírou duši odevzdám. Tak co? Přidělíš mi křídla? Už nechci kráčet světem. A tak ze skály vzlítla, Divokým a ladným skokem. Pár chvil jak by letěla Pocit plný svobody. Zpátky do propasti sletěla, Duše plná pohody. O skály se zabila, rozhodl to osud Ale svůj sen si splnila, Duše vzlétla odsud, Mrtvá a štastná? Jak můžu být, Duše je krásná i bez těla se dá...

Autor : dne 10/27/2007 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů