Lenost – O líné bludičce

Z pera Beteramis Athenodoros -*- Malá bludička ležela v kapradí a přemítala. Měla by celou noc bdít nad pěšinkami v močálu, střežit jejich tajemství. Jí se ale nechtělo. Proč by měla? Ležet v kapradí je zábavnější! Ať si pěšinky střeží jiní. Ten večer procházel lesem vlk samotář, zkušený životem. Věděl, že v lese leží bažina, ale věděl také, že ji pozná podle svitu bludiček. Dokud je nespatří, nemusí se o půdu pod nohama bát. A tak jen vyděšeně zavyl, když mu země zmizela pod nohama. Bludička se lekla též. Vyletěla z kapradí, aby vlkovi pomohla, ale bylo pozdě. Kdyby nebyla líná, spílala si, mohl...

Hněv

Z pera Amandy Wright -*- „Co to má u všech svatých být?“ piští mi do uší moje ctěná matka. „Říká se tomu pes,“ odseknu drze. „A co to dělá u nás doma?“ ječí jak malá holka, které sebrali panenku. „Mami, já toho psa jenom hlídám Kylovi. Má angínu, nemůže se o něj starat, pořád jenom spí a je unav…“ „To mě nezajímá! Okamžitě ho vrátíš, je ti to jasný?“ Ale to už dochází nervy i mně. „Já pomáhám kamarádovi! Můžeš mi říct, kdy tys naposledy někomu s něčím pomohla? Nechci být jako ty! Nikdy!“ zařvu a odkráčím. Jsem vážně naštvaný, ale pes bez diskuze...

Láska

Z pera anonymního autora. -*- Podívala se mládenci do očí a pohledem ho ujistila, že jeho drahé psaní je ve správných pařátcích. Zoufalý výraz v jeho tváři se trochu zmírnil, když se v něm mihla něžná emoce. Holubička roztáhla svá křídla a využila lehkého vánku pro svou cestu. Letěla dnem i nocí, aby splnila své důležité poslání, pomohla mladému páru uchovat vzácný cit. „Holubičko zlatá, poleť ke mně!“ zavolala na sněhobílého ptáčka dívka. Sršela nedočkavostí, přesto však nezapomněla prvně holubičku za její službu odměnit něčím do zobáčku. Dále ale neotálela, odvázala od nožičky malý pergamen a dala se do čtení. Oči jí jen zářily...

Závist

Z pera Viljy Carrie Dechant -*- Od mala neměla v ničem nouzi, nic jí nescházelo, ale přesto se užírala, když měl někdo něco, co ona ne. Nic jí nezkazilo radost, jako cizí úspěch. Čím starší byla, tím víc záviděla. Nejvíc jí byla trnem v oku sestřenice, s tou se srovnávala nejčastěji. Byla to milá a nadaná žena, které se v životě dařilo. Závistivka došla tak daleko, že uzavřela obchod s démonem, duši za to, že bude mít vždy všeho víc než sestřenice. Větší dům, vyšší manžel s lepším platem, víc dětí, větší pes, dražší auta. Pak měla sestřenice autonehodu a vyvázla jen zázrakem. Závistivá dostala víc…

Lenost – O líné Agátě

Z pera Theresy Meyers. -*- Všichni známe Líného Honzu, ale slyšeli jste už o líné Agátě? Vedle ní si hned budete připadat velmi pracovití a čilí. Agáta sice nespala na peci, měla hezky ustláno v posteli, ovšem byla natolik líná, že si ani pro jídlo nechodila, místo chození na toaletu nosila plíny. Její rodiče s ní měli celý život jen samé trápení. Ať dělali, co dělali, s Agátou to ani nepohnulo. Doslova. Ležela vždy v té samé pozici, kolikrát i se zavřenýma očima jen proto, že je byla líná otevřít. A když její utrápení a strhaní rodiče zemřeli, potkal brzy stejný osud i línou...

Obžerství – Hors d’oeuvre

Z pera anonymního autora. -*- Emma labužnicky zakrojila nožem do krvavého hovězího. Téměř obřadně donesla sousto k ústům, slastně přivřela oči a s hlasitým žvýkáním si vychutnávala strukturu maso. Olízla nůž. Pak se se zvířecí divokostí pustila do jídla. Prostorem se rozléhalo mlaskání, chrochtání a další animální zvuky. Periferně zahlédla, že jí personál podniku i hosté u ostatních stolů věnují zhrozené pohledy. Nevěnovala tomu pozornost. Teď ne. Teď je čas ochutnat ty lanýžové gnocchi se šampaňskou omáčkou, potom se bude věnovat božsky vonícímu crème brûlée…. „Bude si madam přát platit?“ ozval se hlas číšníka. „Ne,“ odtušila Emma s blaženým úsměvem, „madam si bude přát...

Lenost

Z pera Simelie Mallorny. -*- Vařit se mi nechce, je to moc práce a tak si jídlo objednávám, jelikož je to jednodušší. Jím ho rovnou z misky, abych nemusela řešit talíře a pití si kupuji v lahvích, abych nemusela umývat hrnečky a skleničky. Postupně má lenost postupuje dál a dál a už se ani nepřevlékám, chodím ve špinavých hadrech, doma mám nepořádek, ale vůbec mě to netrápí. Úplně přestávám vycházet z mého bytu a žiju jen z mých úspor. Postupem času se i mne můj život začne hnusit, ale jsem moc líná s ním něco dělat. Je to silnější než já. Nemám sílu ho změnit.