* Tajný Valentýn *
Vypadal jako nemluvně, ale hlavu měl plnou nápadů. Tak moc chtěl, aby to pod Vrbou žilo, a nebál se čerpat inspiraci z minulých let. První měsíc jen pozoroval okolí a probíral se léty minulými. Mezitím na vrbových proutcích přibývaly další ctnostné i neřestné stoslůvky, které s obdivem pročítal. Nakonec se rozhodl, že jeho první prosbou pro autory budou – po vzoru předchozího roku – tajemné valentýnky. Ale ne ledajaké. Zaujala ho též tanka básně, které v čítárně vyšly. „To určitě pro nikoho nebude problém,“ pronesl tiše. „Jak jen, že jsou ty slabiky? Pět, sedm, pět a pak ještě sedm a sedm,“ dodal s úsměvem. -*- Již koncem předchozího roku jste měli možnost nahlédnout do kolébky a v ní najít človíčka, který vás bude provázet v čítárně po celý letošní rok. A jeho...
Lakomství
Z pera Theresy Meyers. -*- Všichni známe příběh pana Držgrešle od pana Dickense, ale víte, že takoví pánové (a dokonce i dámy) existují ještě dnes. A není jich zrovna málo. Bohužel to však není pohádka, a tak se návštěva duchů nekoná, ovšem jsou i jiné věci, které vedou k nápravě. Jednou totiž taková paní Držgrešlová šla koupit chleba, ovšem poručila si pouze čtvrtinu, aby ho celý snědla a neplatila zbytečně moc. A takhle chodila nakupovat již několik let, hezky vše přesně na počet. Ale jak se blížily Vánoce, začali jí lidé sami od sebe dávat dárky. Tak se stalo, že je obdarovala ona jejich...
Láska
Z pera anonymního autora. -*- Ve světle lampy pozorovala jeho tvář. Spal, vypadal tak bezbranně. Prohlížela si jeho řasy, nos i lícní kosti, chtěla si je navěky vštípit do paměti. Ve skutečnosti by jeho rysy poznala i poslepu, poznala by ho podle kroků i způsobu, jakým otevírá dveře, a mezi tisíci vůněmi by vždy poznala jeho vlasy. Milovala ho. Tolik ho milovala. Vždycky si myslela, že láska znamená, že s tím druhým dokonale sednete, že ten druhý vždy udělá to, co si přejete. Nebyla to pravda. Pravá láska byla, když váš ten druhý štval k zbláznění, a vy jste se na něj přesto nedokázali...
Pomluva
Z pera Simelie Mallorny. -*- Ze začátku kamarádkám říkala pouze věci, co dokázala zjistit, ale byly tak dychtivé po nových drbech, že když žádný neměla, musela si něco vymyslet. A vlastně se jí to i zalíbilo. Vymýšlela si různé pikantnosti o děvčatech, které neměla ráda a dělalo jí dobře, že někdo jí poslouchá a směje se společně s ní. Jenže nyní se někdo rozhodl jí udělat to samé. Někdo ze staršího ročníku o ní řekl velmi choulostivou věc, která nebyla pravdivá a Meredith se to vůbec nelíbilo. Pomalu začínala chápat, jak se ostatní museli cítit, když je pomlouvala za zády. Rozhodla se s tím...
Naděje
Z pera Princess Star. -*- Z Prasinek obě dívky odcházely velice smutné. Aby oběma zlepšila náladu, rozhodla se Abiha, že dnes Betty seznámí s Eduardem. Naskytla se k tomu vhodná příležitost, když se procházely Příčnou ulicí, kde hledaly dárek pro madam Rosmertu, který by jí udělal radost. Eduarda potkaly, když vycházel z obchodu Prvotřídní potřeby pro famfrpál. „ Ahoj Edo,“ pozdravila ho Abiha. „Jé ahoj! Co vy tady?“ odpověděl na pozdrav a zadíval se na Betty. „Ty jsi ta holka s rozepnutou brašnou, viď?“ usmál se. „Eduard – Betty,“ nelenila Abiha. „Moc mne těší. Zrovna se chystám do Krucánků a Kaňourů, přidáte se?“ Betty pociťovala velkou...
Pýcha
Z pera Nebelbracha Mechachy. -*- „Tolik zlatonek jako já nechytil nikdo. První jsem chytil už ve škole proti Zmijozelu. Prohrávali jsme o sto čtyřicet bodů, vyhráli jsme o deset. Po skončení školy jsem se profesionalizoval. V lize jsem pochytal zlatonek nepočítaně. Dostal jsem se do reprezentace a dotáhl svůj tým až do finále mistrovství světa.“ „Jenže v něm jste, jako ve všech důležitých zápasech, selhal. Nikdy jste žádnou soutěž nevyhrál. Nyní jste frajersky mával své přítelkyni do hlediště, zatímco chytač soupeře chytil zlatonku.“ „Ten chytil ve srovnání se mnou sotva polovinu zlatonek. Na nás výjimečné se nemůžete dívat jako na sebe či jiné obyčejné...
Naděje
Z pera Mintaky Orionis. -*- To ke mně jednou přišla na karty taková nóbl paní. A že nemůže mít děti. Potok slz mi tam prolila. Ptala se na maminku na zdraví. Tam to nevypadalo dobře. To jsem jí citlivě sdělila. Jenom kejvala hlavou a brečela. A pak se vodvážila zeptat na dítě. Jestli není aspoň malinkatá šance. Říkám jí, ať si sejme. A vyšla Naděje. Tak jsem si ji okem prohlídla a říkám jí, jak si je tak jistá, že už není v očekávání. Neřekla nic, jen zbledla. Rychle zaplatila a vodešla. Za devět měsíců jsem vod ní dostala fotku mimina. Jo, pane, karty...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
