Jen jeden večer…
Tanec… Bývala to láska mého života, proč to skončilo? Smutná povídka o úžasném večeru. Jeho kouzlo se však rychle rozplynulo a z krásného večera zbyly jen vzpomínky, s kterými v mém srdci kráčí, ruku v ruce, smutek a zklamání… Trénink skončil a všichni se již rozutekli domů. Zůstala jsem sama. Sama v malé temné šatně, do které vnášel světlo pouze jemný svit měsíce. Zaposlouchala jsem se a uslyšela jsem pomalé tóny waltzu, které se linuly z vedlejšího tanečního sálu. Taneční páry tam měly hodinu standardních tanců. Vzpomněla jsem si na šest let prožitých v taneční škole. Do očí se mi vehnaly slzy a hlavou se mi honily vyčítavé otázky. Proč jsem s tím skončila? Proč jsem vyměnila tanec za volejbal? Ptala jsem se sama sebe na otázky, ke kterým jsem...
Zelený balónek
Eillen, slibovala jsem ti, že napíšu zelený balónek, je tady a je pro tebe, doufám, že se ti bude alespoň trochu líbit. Dívka se bála pohlédnout na zelený balónek, bála se minulosti.Tmavovlasá dívka seděla sklesle na posteli. Bez jakéhokoli pohybu sledovala čtyři stěny svého pokoje, které se kolem ní svíraly jako klec. Přes okno byl přetažený závěs, který zabraňoval i těm nejjasnějším paprskům slunce vstup do místnosti. V pokoji se vznášel těžký vzduch, jako by byl přeplněn zlobou. Nemohla ven. Snad nechtěla. Jak dlouho už tu byla? Den, týden, rok? V jedinou veselou věcí v pokoji byl balónek, který se zpuchřelý vznášel v rohu místnosti. Jeho přítomnost byla jakousi připomínkou toho, co bylo, než se to stalo. Než se přijala tu dobrovolnou samotu uprostřed čtyř...
IX. kapitola
Black Chrysanthemum Depresivní děj tohoto smutného příběhu se odehrává ve vesničce Roxville, jež skýtá útočiště partě mladých lidí, jejichž styl života se trochu vymyká normálnosti. Mají svůj svět, názory, lásky, ale všechny svazuje jedna věc. Problémy. Každý z nich má svůj svébytný příběh, je něčím odlišný a vidí skutečnosti trochu jinak než ostatní. Jejich příběh však není jen tak ledajaký, postupem času se jim do cesty připlete jeden závažný problém. Problém, s nímž se jde jen těžce vypořádat. Je obtížné říci, jestli to dokážou, nebo se naopak jejich kořeny rozpustí… *Děkuji Bee a Morrigan za beta-read* Kapitola IX. – Něco končí, něco začíná – Další krůpěj mrtvé vody skanula tiše zpod víček mých, chci být pryč, zapomínám, co se...
Modrý Balónek
Další balónek. Věnuji jej Lairen. Na rozdíl od červeného je ten modrý pochopitelný. Je o… No, to už poznáte sami, ani nevím, proč jsem jej napsala teď, když většinou takové povídky přicházejí na svět ve „čtvrt na sedm“, sice jen několik lidí ví, co jsem měla poslední větpu na mysli, ale nevadí, pro čtení to není podstatné. Modrý balónek se vznesl k obloze… Teď byla sama.adívala se do křišťálově průzračné vody, avšak její hladina byla to poslední, co by vnímala. Na hladině se míhaly obrazce, snad postav za jejími zády, kde však nikdo nestál. Rychle se otočila, aby se mohla o této skutečnosti přesvědčit sama. Když se teď podívala do jezera, viděla jen svůj odraz. Na tváři pokřivený úsměv, oči smutně hleděly vpřed, po tvářích se jí kutálely...
Kapitola VIII.
Black Chrysanthemum Depresivní děj tohoto smutného příběhu se odehrává ve vesničce Roxville, jež skýtá útočiště partě mladých lidí, jejichž styl života se trochu vymyká normálnosti. Mají svůj svět, názory, lásky, ale všechny svazuje jedna věc. Problémy. Každý z nich má svůj svébytný příběh, je něčím odlišný a vidí skutečnosti trochu jinak než ostatní. Jejich příběh však není jen tak ledajaký, postupem času se jim do cesty připlete jeden závažný problém. Problém, s nímž se jde jen těžce vypořádat. Je obtížné říci, jestli to dokážou, nebo se naopak jejich kořeny rozpustí… *Děkuji Bee a Morrigan za beta-read* Kapitola VIII. – Noční přízrak – Šeptám modlitbu prastarou, rty se tiše pohybují, pomalu mne znavují modré, studené skryté pod...
1. kapitola
In Persona Když jsem psala tuhle kapitolu, tušila jsem, že nebude patřit k mým nejlepším výtvorům, už proto, že jsem kvůli zápletce musela mnoho vysvětlování nechat do dalších kapitol. Krásné shrnutí, že 🙂 Ocitla jsem se na zvláštním místě, výstižnější by bylo: padala jsem zvláštním místem, i když ani to se nedalo říct s jistotou. Jasně jsem vnímala čas, který plynul, ale prostor se stával prázdným pojmem. A pak to náhle skončilo. Pod nohama jsem opět ucítila pevnou zem. Jako když Alenka padala králičí norou. Byla moje poslední myšlenka, než se mi podlomila kolena a já přistála na tvrdé zemi. „Kde to jsem,“ zašeptala jsem tiše a rozhlédla se kolem sebe. Pohled na zalesněné kopce v ranním úsvitu se mi zdál známý – uklidňující. „Kde to...
Prolog
Prolog. Chci jej věnovat Eillen, protože když jsem se jí ptala, jestli mám v povídce zemřít, nebo ne, dala mi naprosto bezkonkurenční odpověď: „Umři, když já, tak ty taky…“ Byl to úplně obyčejný den, obyčejné mraky na obyčejné obloze, obyčejné zvuky zvenčí a obyčejné paprsky slunce se dobývaly skrz závěs do mého pokoje. Žádná předzvěst něčeho zvláštního, jak tomu bývá v knihách… Nikde žádná hejna vran uprostřed jara, nikde žádná černá kočka, která by mi přeběhla přes cestu, proč také, vždyť bych ničemu z toho ani nevěnovala pozornost, možná bych si řekla: „Hele, vrány!“ a po pár krocích bych stejně zapomněla. V tu další chvíli to stejně nehrálo roli, šla jsem, jen jsem šla, trošku zamyšlená. Černé auto, které jelo naproti neskrývalo...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
