1. kapitola – Nový začátek
Probudila jsem se. Stále mi bylo neuvěřitelně špatně, ale co se dalo dělat, věděla jsem, že už mi lépe nebude.Sluníčko hřeje, zimu odsouvá pryč a všude se všechno zelená. Já to vidím a myslím, že to není na dlouho. Před očima vidím tu krásu a chce se mi brečet, protože vím, že tu už dlouho nebudu. Můj život končí a já s tím nemohu nic udělat. Jen si užívám ten zbývající čas, ale ani to se mi už nedaří. Mám jen den a je konec. Žiju a v mých žilách koluje krev smíšená s jedem, který mě zabíjí, aniž bych věděla, jak se mi tam dostal. Možná to bylo tehdy, když jsem byla u otcovy přítelkyně a jedla to divné jídlo, možná jindy. Nevím. To, co vím, je, že umřu. Nejhorší na tom je, že lidi kolem se mě štítí a nechtějí se mnou mít nic společného. Se mnou, Ester...
Bouře
Městem burácí bouře, která se nechce utišit. je z ní cítit něco… magického. Alb se ocitá uprostřed bouře sama.V dáli zaburácel hrom. Albína se otřásla a vtiskla se do rohu ještě víc. Už několik hodin nešel proud a nemohla najít svíčky. Rodiče byli mimo město. Tříletá sestřička spala. Albína si připadala, že je na vše sama. Snad až do konce života. Nebála se bouřek, ale cítila, že tahle je zvláštní. Vždyť asi deset minut před ní byla obloha bez mráčků a bylo bezvětří. Teď oblohu pokývaly šedivé mraky. Těsně vedle jejich domu uhodil blesk. Do dvěstěletého stromu, na který Alb často lezla. V hlavě se jí najednou vynořilo strašně moc vzpomínek. Jedna z větví stromu narazila na balkon a roztříštilo se sklo. Alb vyjekla a začala si okusovat nehty. To moc často...
Kdo jsem
Martina se dozvídá, že je adoptovaná, i přes to má ráda svou nevlastní rodinu a bratra. Jelikož maturovala, tak se vydává vydělat si nějaké peníze. Vyskytne se jí možnost dělat průvodkyni, což ji přímo nadchne, najde ale i svou pravou rodinu? Dozví se, co se v minulosti stalo a co už se změnit nedá? Jak se dostala ke své adoptivní rodině a další otázky, které jí trápí? Dokonce se zamiluje, ale vydrží jí to? Proč je podobná té ženě na obraze a dokáže se vyrovnat s pravdou? To vše se dozvíte, pokud si moji povídku přečtete. Přeji krásné přečtení :). Martina byla 19letá černovláska, 197 cm vysoká, štíhlé postavy a byla správná a spravedlivá holka. Měla rodiče, Marii a Zbyňka Bernadské a taky 20letého bratra Romana. Roman pracoval přes týden jako číšník v Molavicích,...
Nebezpečné prázdniny
Povídka vypráví o 14 lelé dívce Lence. Lenka má moc ráda koně, vlastně i celá její rodina. U domu mají stáj, ve které mají 2 koně. Jeden z nich je Lenky a protože právě začaly letní prázdniny, tak se Lenka rozhodla si udělat menší výlet do okolí. Doplatí ovšem na svoji neopatrnost!! Bylo krásné letní ráno, 1.července, a Lenka se právě probudila. Do okna jí už zářily paprsky letního slunce. Protáhla se a posadila se na posteli. Pak se zamyslela a náhle vykřikla: „Jóóóó, jsou prázdninyyy, 2 měsíce volna, jupííí!!!“ S úsměvem na tváři vyskočila z postele, převlékla se, umyla a ze svého podkrovního pokojíčku sešla dolů na snídani. „Dobrý ráno, mami!“ pozdravila mamku a sedla si ke stolu. K snídani byly výborné cereálie s mlékem. „Tak co,...
O Hakeiře
Pohádka se šťastným koncem. V dávných dobách v předaleké Arábii žil jeden starý muž jménem Sarim. Celé dny strávil ve středu tamějšího města, kde se rozléhal obrovský trh se vším možným – ale i nemožným. Prodával léčivé a kouzelné kameny. Byl už starý, a tak mu občas s obchodem pomáhala jeho mladá dcera. Jmenovala se Hakeira a byla známá svou nevídanou krásou. Měla dlouhé divoce se vlnící vlasy havraní barvy a kolem krku jí visel tyrkysově modrý kámen na provázku. Mnoho mladíků se sjíždělo z celé země, jen aby se na ni podívali nebo ji rovnou požádali o ruku. Dívka však každého nápadníka odmítala, chtěla zůstat se svým otcem a pomáhat mu. Jednou na trh přijel i mocný princ tehdejší říše, podívat se, co nového by si mohl koupit. Kroky jeho koně zavítaly i k...
Peklo
Adrianet le Ros „Co se to děje?!“ ,,Všichni tady umřeme!!“ ,,Pomozte nám někdo!!!“ Zmatené výkřiky osamělých lidí v beznaději mi zacpávaly ušní bubínky. Kráčela jsem mezi troskami všeho a všech a nechápala jsem, jak se to mohlo stát. Kde jsem udělala chybu? Vypadalo to, že všechno zvládám… Nebyla jsem schopná myslet… Prázdno… Mé tělo ušpiněné od krve jiných se chvělo a vypovídalo službu rozumu. Na ušpiněných tvářích se mi mísil pot, prach, krev a slzy. Co jsem to proboha udělala…………..?Kap… Prázdno… kap… bolí mě hlava… kap… proč? Další kapka spadla přímo na mé čelo. Nasála jsme do plic vlhký vzduch a zamrkala očními víčky. Byla asi ještě tma, konečně bych mohla přijít...
Šátek klauna Juana
Rachel Alessia Eaudejoi Znáte ten fascinující příběh, který vypraví o jednom šátku, který patřil věčně smutnému klaunovi Juanovi? Příběh, který vypráví dlouhou pouť jednoho hedvábného šátku, který díky náhodám putuje z jednoho majitele na druhého, šátek, který se dostane až na moře a ještě dál… Psal se rok 1986. Ve francouzském Versailles toho večera bylo cítit ve vzduchu vzrušení. Dnes večer se většina rodin s dětmi těšila do cirkusu Fantastico. Kdo by se netěšil, když je Fantastico ten největší a nejslavnější cirkus v Francii. Každou chvilku to už mělo začít. Ale…?Z jednoho malého přívěsu, který stál osaměle od ostatních, se ozýval pláč. Uvnitř seděl na zemi věčně smutný klaun Juan a usedavě vzlykal do velkého hedvábného šátku. Byl to moc pěkný...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
