Láska prochází žaludkem
Alexandrée de Bouleau, Mrzimor Byla nebyla jedna malá vesnička zvaná Rybníkov.Před dávnou dobou, kdy byl Rybníkov ještě známý a proslulý po celém kraji, se rybníky táhly přes celou délku vesnice a u každého rybníka stál jeden mlýn. Všechny patřily jednomu muži – mlynáři Josefovi, který se svou ženou Terezou vyráběl z obilí, které rostlo za vesnicí, tu nejchutnější mouku, jakou jste kdy mohli zapéct do chleba. Protože měl Josef dobré srdce a vždy pro svou rodinu potřeboval jen skromný díl mouky, o zbytek se dělil s ostatními obyvateli vesnice a vždy zůstalo ještě dost na to, aby část mouky naložil do pytlů a odvezl ji až ke královskému dvoru, kde si ji král a jeho rodina tuze pochvalovali. Tak tedy proslavil sebe i vesničku Rybníkov. Lidé ho za to měli rádi,...
Sklepmistrův vyprošťovák
Filius Orionis, Nebelvír V lokále U Prasečí hlavy prorážely obláčky vydechovaného kouře z několika dýmek snad kdysi čistý vzduch a zanechávaly za sebou typický tabákový zápach.U jednoho stolku se krčili karbaníci s balíčkem Řachavého Petra, na němž byly vyobrazeny mudlovské dívky bez jediného kousku oblečení, a něčemu se hlasitě pochechtávali. Vedle nich pak u stolu sama seděla žena, ani stará, ani mladá, ani hezká, ani ošklivá, a popíjela již svůj čtvrtý grog. Slzy jí stékaly po tvářích, zapíjela žal nad svým bývalým manželem, který ji opustil pro jinou. „Tak, hoď nám sem ještě tři sklepmistry!“ zahulákal na přitažlivou mladou blondýnku, která U Prasečí hlavy pracovala jako servírka, jeden z nejopilejších mužů. Ta kývla na znamení souhlasu a odešla...
4. kapitola – Klisna a bojovník
Laviniin kotník se nechtěl rozchodit. Každý krok ji bolel, kulhala a neustále se zhoršovaly šance, že se dostanou k Degrikovi včas. „Do háje, než se tam tímhle tempem dostaneme, bude už po souboji.“ zanadával Velvrik na jedné z mnoha zastávek. „Já jsem si to nezvrtla schválně!“ odsekla.„Budeme se muset trochu zajít…“ uvažoval nahlas. „Ty ses zbláznil, viď?“ „Ne, ale když půjdeme malou oklikou, dostaneme se k jedné bylinkářce, která si s tebou už poradí.“ „Tak na co čekáme?“ zvedla se s bolestnou grimasou. Stálo jí hodně úsilí, dokulhat do malé vísky v údolí, kam zamířili za Velvrikovou známou. Léčitelka vypadala přesně tak, jak si jí představovala. Stará, silnější paní, s milým,...
Sága rodu Trabantů
Jackie Ducky, Mrzimor Na kraji malého městečka stával od nepaměti všech místních obyvatel dům, ve kterém žila rodina drobného mužíčka, Josefa Trabanta. Nevedlo se jim zrovna nejlépe, a tak se jednoho dnes Josef rozhodl, že založí rodinnou firmu, která bude vyrábět auta. A jelikož byl celkem obstojný automechanik, ihned se s partou přátel pustil do práce.Za pár týdnů bylo první auto hotové. Nebylo nijak složité, prostě takové malé autíčko, které si může dovolit každý. A právě toto auto zaznamenalo obrovský úspěch nejen v městečku, ale i dalekém okolí. Všude se ihned rozkřiklo, že po ulicích se tu prohání vozy úplně jiného typu, než jsou všechna ostatní auta. Josef ani nedoufal v tak obrovský úspěch, zakázky přibývaly a jeho sláva se šířila. A tak netrvalo dlouho a...
Z deníku prvačky
Pojďte nahlédnout do deníčku jedné nešťastné prvačky…Milý deníčku, je to zlé. Je to moc zlé. Nepamatuješ se, že bych někdy psala, že jsem přišla domů a celý den jsem se učila? Ne? Tak nejvyšší čas s tím začít. Bylo mi jasné, že se budu muset učit trochu víc, ale že až takhle?Ale první jednička tady za tu námahu stála. O tělocviku už jsem měla tu čest ukázat, jak jsem „nadaná.“ Navíc za přítomnosti svých milých bývalých spolužáků, kteří ze mě měli za plotem skvělou zábavu… To zase budou v tanečních narážky… Taneční. To je snad to jediné, o čem opravdu můžu napsat, že mě baví. Prostě pohádka. No jo, jsem romantička, ale to už ty přece dávno víš. Jenže teď své romány nějak nestíhám číst. A docela mě to deprimuje. Jo, přiznávám, je to...
Pírko podzimu
Janel Weil Bylo osmnáctého září a ona si začínala přát, aby už padal sníh. Zachumlaná do šály a teplého svetru vzpomínala na všechno to, co sice bylo, ale už to nemilosrdně odvál vítr. Zbyla tu už jen ona a hrnek kakaa. Pomalu upíjela, dívala se na zavřenou skříň s pečlivě vyrovnanými dárky k Vánocům a přemýšlela. Vlastně už ani nebylo co dělat. Nepřišel letos podzim nějak podezřele brzy? Cindy si zastrčila za uši pramen světlých vlasů a úkosem pohlédla na kalendář. Bylo osmnáctého září a ona si začínala přát, aby už padal sníh. Zachumlaná do šály a teplého svetru vzpomínala na všechno to, co sice bylo, ale už to nemilosrdně odvál vítr. Zbyla tu už jen ona a hrnek kakaa. Pomalu upíjela, dívala se na zavřenou skříň s pečlivě vyrovnanými dárky k Vánocům a...
3. kapitola – Sítě se stahují
Zase si užíval jednu z těch vzácných chvilek štěstí s Nilsou. A byli netaktně vyrušeni. „Pane, přijelo Nesvětlo! Chce s vámi mluvit?“„Jakou má podobu?“ zeptal se, protože věděl, že jeho nepřítel může vypadat tak, jak se mu zrovna zachce. Když ho viděl naposledy, byl to zkušený válečník. Jak asi přišlo dnes? „Je to…žena, pane.“ „Hned jsem tam. A ty tady zůstaň!“ usadil dívku, „Nemusí o tobě hned vědět.“ Ušklíbla se, ale zase si sedla. On odspěchal dolů do sálu a usadil se ve svém křesle. A pak vešla žena. Vysoká a krásná k neuvěření. Volné černé šaty, pletence havraních vlasů, světlá jemná pleť a hluboké oči barvy noční oblohy se zdály bez jediné chybičky. Něco mu říkalo, že je zlá, ale přesto se...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
