Kněz
Tři mladí nájemní vrazi přijmou jeden z posledních úkolů. Eliminovat nějakého kněze pro ně musí být hračka… Vešla pomalu do pokoje. Byla naprosto klidná, ale oba muži byli otřeseni změnou, která se s ní stala. Sedla si na volnou stoličku a pohlédla na své společníky. ,,No, co je?“ ,,Ale nic,“ odvětil ten menší, který se opíral o špinavou zeď. Jmenoval se Orif a stejně jako jeho bratr Olaf, který seděl na posteli, se na ni mírně pousmál. Když se dívka nedočkala dalších poznámek, poodsunula si trochu stoličku a opřela si nohy o stůl. Jmenovala se Elektra a stejně jako její kamarádi byla nájemnou vražedkyní. Všichni tři věděli, že tato poslední akce se jim vůbec nepovedla. Nikdo ale ani slůvkem nedal najevo, co si myslí. V této chvíli, kdy už...
Omnia vincit amor
Tato povídka byla napsaná na motivy stejnojmenné písně s opravdu nádherými slovy. Děj se odehrává krátce po ukončení Třicetileté války. Vichřice byla na vrcholu svých sil a stockholmské uličky postrádaly svůj každodenní ruch. I když ještě nebylo tak pozdě, tma zahalila vše kolem. Jen malá, shrbená postava odolávala náporu větru a dál, krok za krokem, udolávala poslední vzdálenost, která ji dělila od příjemného tepla a společnosti. U zuřivého psa, hlásala vývěsní tabule otáčející se kolem své osy. Postava vděčně vydechla a zatáhla za kliku. Dveře se otevřely a kromě pocestného se do místnosti dostala i trocha sněhu a nejblíže sedící ofouklo. Muž malého vzrůstu v cestovním plášti urychleně zabouchl. „OMNIA VINCIT AMOR,“ zazněl jeho zvučný hlas lokálem a...
5. kapitola – I pád na hubu je pohyb kupředu
Elfové a koně, tyhle dvě věci bych zakázala… S očima dokořán jsem hltala toho nejkrásnějšího kluka, kterýho jsem kdy viděla. Tedy, když to rozeberu do detailů, nebyl to tak úplně kluk. Ale to nic nemění na tom, že jsem na něj zírala jako tele na nový vrata. Tohle přece nemohlo bejt možný! To se mi zdálo! „Illidane, máme tak trochu problém. Meren už dlouho neseděla na koni a potřebovala by si to… oživit. Myslíš, že bys mohl přivést nějakého klidnějšího koně? Aby… to nebyl takový šok hned na začátek…“ Našla jsem její první a asi poslední slabou stránku – neumí lhát. A Illidanovi to bylo taky jasné. Pozvedl obočí a pousmál se. Slint. „El, ještě jednou si promysli, co jsi teď řekla.“ Moje průvodkyně se však do své...
7. kapitola: Narozeniny
„Jé, díky,“ rozzářil se Alex, když uviděl, kolik jich tam je a jak je to tam nádherně ozdobeno. Místnost byla přeplněna lidmi a jenom pár židlí bylo volných. Alexovi se zaleskli slzy v očích, když viděl, kolik lidí kvůli němu přijelo oslavit jeho narozeniny a kolik dárků bylo na stolku pod oknem. Pomalu už padali dolů na zem a pár jich bylo opatrně dáno pod stolem. „Tak všechno nejlepší,“ popřála mu babička a donesla spolu s nějakou ženou obrovský dort. „Tak a odkroj kousek, je to jen tvoje čest.“ Alex uchopil nůž a zařízl ho do dortu, chvilku na to se začal dort rozdělovat sám a přistával na talířkách. Byl to velmi výtečný dort, hrála jim k tomu nádherná hudba a Alex se poprvé v životě cítil doma. Po jídle ho vzali ke stolu a...
6. kapitola: Další příbuzní
Alex se pousmál a hleděl na dědu, jak na obrázek. „No konečně jste tady,“ usmála se žena, co seděla u stolu, asi stejně stará jako děda. Přišla k němu a objala ho. „Jsi hodně podobný svým rodičům,“ zasmála se se slzami v očích. I Alex se usmál, bylo to poprvé, co slyšel, že je podobný rodičům a hodně ho to těšilo. „Tak dáš si něco k jídlu?“ zeptala se jeho babička a začala dodělávat jídla a prostírat pro Alexe a Adama. „Tak se posaď a nestyď se,“ usmál se děda a ukázal mu na jednu židli. „Asi bych ti měl říct, kdo je kdo, tohle,“ ukázal na třicetiletého blondýna, „je tvůj strýc Bill, vedle něj je jeho manželka Emily,“ ukázal na černovlasou okouzlující ženu a potom na asi osmnáctiletou dívku,...
4. kapitola – Koně? Nikdy!
Hmm, život ve světě elfů má své plusy i mínusy… Probudilo mě ostré světlo dopadající na můj obličej. Rozespale jsem zamrkala a rozhlédla se kolem sebe. V první chvíli jsem byla naprosto dezorientovaná a nemohla pochopit, kde že to vlastně jsem, ale pak mi to zase všecko došlo. Moje dobrá nálada, která se objevila po probuzení z příjemného snu, se pomalu rozpadávala. „Ahoj. Tak už jsi konečně vzhůru.“ Polekaně jsem vyskočila z postele. Matně jsem registrovala, že mám na sobě pořád ty krásné šaty a že jsou i přes to, že jsem v nich prospala celou noc, naprosto nezmačkané. Rozhlédla jsem se a konečně objevila zdroj toho příjemného hlasu. Na stolku v rohu seděla sympatická elfka s kudrnatými vlasy až na ramena a přátelským úsměvem na rtech. Když už...
Černá svatba
Černou růži mi přinesl Svatební šaty na stůl položil Veškerou naději s sebou odnesl Karty osudu přede mnou vyložil Stál tam s tváří kamennou Černé oči se touhou chvěly Čekal, jestli snad dovedou Co všechno říci by chtěly Odvracím hlavu a ruce spínám Dřevěný křížek prosím tiše Svobodu sobě navždy stínám Ona smlouvu s ďáblem píše Černý závoj mi přes hlavu dává Jeho paže tisknou mé tělo Kde hříchy a nevěra spává Tam dostat by mě tolik chtělo Nestvůry oči rudě planou Zuby co skously rudý ret Z něj kapky na zem líně kanou A srdce hluché jak tvrdý led Naposledy v prosbách svírám kříž Dřív než nás sváže docela Snad nevzbudím se už nikdy víc Tam kde modlitba dávno dozněla Redakční úpravy provedla Janel...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
