Pravý přítel
Jen pravý přítel dá se všanc…Jen pravý přítel dá se všanc když přijde svízel a ztrácíš glanc. Ruku ti podá když nemůžeš vstát své srdce dá když cítíš se sám. Rozesměje tě a potěší když smutně ti je také tě utěší když bolest se v tobě skryje. Řekne ti že nesmíš to vzdát když život ránu chce ti dát vždycky pomůže ti útěchu najdeš v jeho obětí. Pravý přítel dobře tě zná kus tvého srdce má a ty kus jeho duše máš vždyť za něj i ty ruku do ohně dáš. Redakční úpravy provedla Janel...
Prší
Někdy má člověk pocit, že všechno skončilo… Stačí ale i nepatrný záblesk naděje a každý je schopen odsunout bolest, beznaděj a žal a jít dál. A nakonec si možná uvědomí, že život občas prostě kope každého a to není nic, co by ho mělo zlomit… Po nahých ramenou ti stékají chladné provazce deště. Už je ani nevnímáš. Několik dnů pro tebe pořád jenom prší. Zachvěješ se a obejmeš se rukama. Po zádech ti přejíždějí drobné jehličky mrazu, ale ty to nevnímáš, daleko větší zima tě zachvacuje někde uvnitř. Tam v tom prázdném místě, kde by podle básníků měla být duše! Ledové záchvěvy tě prostupují až do morku kostí a ty víš, že už pro tebe nikdy nevysvitne slunce. Temné šedé mraky ho zakryly a nehodlají odejít. Tohle léto je zatracené a ty s ním! Cítíš, jak dřevo...
Mám to spočítané
Večer máma vodou smáčí, Naše kytky v květináči – A jak rostou, pane! Lije vodu pěkně z výšky Na azalky, Na ibišky – Jů, ty rostou, pane! A když jsem já – jenom chvilku – Vodu lila na postýlku, Kde mám malou sestru Cilku – Nevyrostla. Ba ne. Dál je malá. Zato řvala! A co teď se stane? Já vím…Mám to spočítané. Redakční úpravy provedla: Eillen McFir Elat
Přivítání
Všichni si již všimli, že hradem se prochází nové tváře. A někteří již zavítali i do čítárny. Tímto bych chtěla přivítat nové čtenáře a hlavně nové autory. Jak jste si mohli všimnout, někteří již vydali svá první díla. Jiní stále čekají. Jmenovitě bych ráda přivítala slečnu Chiaru Cheissovou, jejíž kapitolovou povídku Hrozba z vesmíru budete nacházet každou středu v 7:00. Poté bych chtěla přivítat slečnu Margarite Lynn McClure, která jako první u nás vydala své dílo. A protože se nám hromadí svitky a knihy a práce je čím dál tím více, byla přijata redaktorská posila – slečna Bilkis Blight Za redakci Sub Salix: Eillen McFir...
Lesní víla
Les je tak tajemný, přesto však nádherný, všemožné bytosti se tam skrývají, ale i víly tam bývají. Víla tančí lesní tanec křehce, šaty se jí třepetají lehce, ptáci zpívají svou ptačí píseň, hlas cvrčků je mezi ně vmíšen. Své oči víla upřela na cvrčky, kteří u smrčku seděli mlčky, s vlasy dlouhými po pás pohodila, další den už jen tak bloudila. Redakční úpravy provedla: Eillen McFir Elat
Zoufalý Dracula
Tisíce jisker velký plamen tvoří, jsou jak tvé oči, které se již nikdy nerozhoří. Tisíce slavíků zpívá tvým hlasem a svět se vždy točí, padám za tebou, do nebeských pásem. Tisíce listů pak šeptá tvé jméno a já je křičím také, Do ticha sám volám – má Adriano! Jediné poklidné noci však není a zpitý svým hořkým saké, prosím jen o jedno – o věčné snění. Redakční úpravy provedla: Eillen McFir Elat
Síň plná obrazů
Příběh o snu a realitě, o touze a přáních. Vypovídá o tom, že pro lásku jsme schopni dát život a pro sen jsme ochotni zemřít. Velká síň se zbarvila do ruda, paprsky zapadajícího slunce si hrály na stěnách a vrhaly různě podivné stíny, které vypadaly jako hra duchů. Pak pomalu ubývaly a ztrácely se v nastávající tmě, která zahalila celý hrad. Nastala nedlouhá minuta ticha, kterou jistě každý v opuštěném hradu očekával. Jakmile uplynula, začaly se pozvolna ozývat odněkud tajemné hlasy. Šeptaly a pozvolna vytvářely dojem šumějícího vodopádu, kdo je však pozorně poslouchal, věděl by, že jsou zoufalé, stále a znovu budící se do tajemné noci. Lidské oko by je spatřit nemohlo, avšak já je viděla. Nejsou to jen hlasy, které straší okolí, jsou to lidé, kteří po hradě...







