Odchází, přichází a zůstává
Vítám tě…Odcházíš ztrácíš se z mých dlaní… Odcházíš pryč za svítání… Odcházíš smutně ti mávám… Odcházíš a já už zase vstávám… Odcházíš zas jinam jdeš… Odcházíš já vím, že zase přijdeš… Přicházíš už zase je noc… Přicházíš tvůj polibek má velkou moc… Přicházíš a neseš mi sen… Přicházíš na dobu než bude zas den… Zůstáváš s tebou v bezpečí jsem… Vítám tě… Snový anděli… Redakční úpravy provedla Janel...
Modlím-li se
Modlím-li se…Modlím-li se k Bohu, modlím se upřímně, modlím-li se k Bohu, modlím se jedině. Modlím-li se k Bohu, modlím se k Otcovi, modlím-li se k Bohu, jen On mi napoví. Modlím-li se k Andělům, modlím se k záři, modlím-li se k Andělům, modlím se k nebeské stráži. Modlím-li se k Andělům, modlím se i k Otcovi, modlím-li se s Láskou, Láskou mi odpoví. Redakční úpravy prvedla Janel Weil.
"Bezejmenná"
Vydařená práce z Literárního semináře. Bylo to nejhorší dopoledne, jaké muselo panství sira Apletona přečkat. Policisté si podávali dveře, otázka stíhala otázku a mnoho osob bylo nuceno stále znovu a znovu odpovídat na to samé. Pouze jedna mladičká služebná byla z tohoto kolotoče vynechána. Stále ještě byla v šoku poté, co ráno našla sira Apletona v jeho pracovně mrtvého, když mu nesla snídani. Ale pátrání policistů nepřinášelo žádné výsledky, a tak kladli další a další otázky a byli stále bezradnější a bezradnější. Nebyla žádná stopa, nebyl žádný motiv a nebýt těla, dost dobře by se dalo říct, že se nic nestalo. Nikdo nic neviděl, nikdo nic neslyšel a přitom bylo v sídle v přes noc několik hostů a dobře dva tucty služebnictva. A protože není možné, aby byl...
Hrozba z vesmíru – 8. Rohlíková pláň
Když se ráno probudili, vůbec se jim nechtělo vstávat. Ale asi budou muset. Přestože si na dnešní den naplánovali jen obstarat trochu jídla, pokusit se nalézt ještě něco jiného, než ovoce, udělat větší nádoby na vodu a trochu se porozhlédnout po okolí. Více zatím nepotřebovali. Mikovi se ovšem z vyhřátého pelíšku vůbec nechtělo. A tu dostal Pete opět „geniální“ nápad. Šel si utrhnout ovoce, schválně to největší, asi třikrát tak velké jako náš kokosový ořech. Místo opečení a následné konzumace z něj však vydlabal vnitřek, do skořápky nabral vodu a už se hrnul na Mika s osvěžující koupelí až do postele. To ovšem neměl dělat, neboť Mike si rozhodně nenechá vše líbit, obzvláště od Peta ne, takže za chvíli již oba běhali po lese a Mike Petovi hrozil, že až...
Pohádka?
Za devatero horami a desatero lesy žila, byla smutná dívka. Nikdo jí nedokázal pomoci. Trpěla chorobou zlomeného srdce. Jedni říkali: „Zamiluj se znovu a žij.“ Nemohla. Jiní povídali: „Zůstaň sama a žij!“ Nemohla ani to. Sedávala na břehu potoka v kouzelné zemi jménem Fantazie. Utápěla se v ní, utíkala sem, když jí bylo nejhůře. Zapomínala žít… Ptala se lidí, co má dělat. Nikdy nebyla s odpovědí spokojená. Ptala se vody, vzduchu, ohně i země. Ptala se ptáků, ptala se laní. Nikdo neodpovídal. Ptala se sama sebe, odpovědi byly vždy stejné. Jednoho dne, na břehu potoka, potkala chlapce. Byl plachý, v očích mu sídlil strach. Stejně jako v jejích. Posadil se vedle ní a natáhl ruku. Pohladil jí po vlasech. Zpod víček mu vyklouzly dvě tiché...
Svíčka II.
Další povedený příspěvek ze soutěže Svíčka. Seděla v tmavé místnosti a mlčela. Kolem se rozléhalo zvonivé ticho sem tam přerušené hlasitým smíchem z vedlejšího sálu. Takové alespoň bylo zdání. Jen ne její. Slyšela svého společníka. Kde byl? V plamínku dohořívající svíce? Snad. Kdo byl? Nejmilejší a nebo jen černé svědomí. „Proč tu tak tiše sedíš a nic neříkáš? Noc je ještě mladá,“ zašveholil. Upírala oči do komíhajícího se plamínku a ukazováčkem si mnula rty v zamyšlení. „Jen se podívej, co jsi stvořila. Tolik slov a teď nemáš co říct? Pozvala jsi mě sem, tak mě bav. Bav mě!“ zasmál se chladně. Dívka se roztřásla a jednou rukou uchopila hromádku pergamenů. Potřásla hlavou, až se jí rusé vlasy roztančily po ramenou. „Vida vida, kolik...
Svíčka I.
Vydařený příspěvek do soutěže Svíčka. „A kdy si přejete nastoupit?“ zeptal se nakonec ředitel Městského muzea. V té chvíli pochopila, že je přijata. Nutně potřebovala práci, nastoupila právě do prvního ročníku studia historie, ale její finanční možnosti byly omezené. Otec na ni neplatil alimenty a schovával se bůhvíkde v zahraničí, matka vydělávala jako uklízečka jen málo a ještě musela po svém bývalém manželovi splácet dluhy. Anně nezbývalo nic jiného, než si na studium vydělat. Když se dozvěděla o konkurzu na pomocnou sílu v Městském muzeu, okamžitě se přihlásila. To by bylo něco pro ni! Nejenže by měla stálý plat, ale navíc by získala i praxi ve svém oboru. Podařilo se, byla přijata. První semestr prožila jako ve snu, aby ne, když se plnil její...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
