DM 2 – Linn
A zem žila dále Slzy jemné a zároveň pálící jako rozžhavené železo, slzy horké jako čokoláda dělaná v té výborné cukrárně na rohu, slzy, které nepřestávaly téct… Posadila se. Už nikdy nebude nic jako dřív. A přece jen to nikomu nevadilo, jen jí. Nikdo nepotřeboval znát, jak se cítí ona, všichni se starali jen o sebe. Chápala to. Taky dřív bývala taková. Vlastně i zůstala. Smutně se pro sebe usmála. Svět nezajímá, co se stalo jí, její slzy se v něm ztratí v té tisícovce jiných hořkých slz, které prolili stejní zoufalci jako je ona… Jí s zhroutil svět, nežila, ale země žila dál…
DM 2 – Wenai
A zem žila dále Srdce puklo a zemřelo. Opuštěno v celém širém světě, který se zhroutil a rozpadl na drobné bezvýznamné kousky. Vše pozbylo svůj řád. Tak nač dávat nohu před nohu, nač dýchat, sledovat let ptáků, nijak nepoznamenaných, poslouchat zpěv drozda… Srdce puklo a v okamžení je zaplavilo tisíce a tisíce drobných okvětních lístků sedmikrásek. Ale ty je nedokázaly vyléčit. Jejich letmé dotyky jen málo tišili bolest a mísily se s rudou krví. Srdce puklo, odtrženo od druhého. Už nikdy se nespojí, nedostane šanci. První rána jde nejhlouběji. Říká se… A kde nic není, ani smrt nebere. Srdce puklo. A země žije dál.
DM 2 – Adrianet
A zem žila dále „Nemusíš to dělat. Určtě najdeme i jinou možnost.“ Zachytil jsem její dlaň a pevně jí sevřel. „Ale musím, ty to víš… Neplač. Takhle to přeci má být.“ Setřela mi slzu z tváře. „Ne, TO NENÍ FÉR!“ „Řekni jí, až vyroste, že ji mám ráda. Ona tochopí to… Tohle tělo už mi začíná být malé. Naše dcera musí mít svět, ve kterém vyroste a ten svět zanikne, pokud budu dál žít v lidském těle. Musím se postarat o své dítě.“ Pak už jsem slyšel jen zdlouhavé svištění větru. Země žila dál. Růže zase kvetly. Rudé jako krev…
DM 2 – Anseiola
A zem žila dále Šutr Kolik konců mělo přijít. Kolik bezedných číší bylo vypito, kolik slov vylétlo z pusy. Všechno bylo tak… pomíjivé. Někdo nebyl, pak se odněkud vzal, chvíli byl a pak zase někam odešel. A takhle pořád dokola. Nic z toho s ní nepohnulo. Změnilo, to ano. Ale… co pro ten modrej kulatej šutr vlastně znamená jeden lidský život? Zrnko v prachu. Víc ne. Nezáleží na tom, jak jsme velcí, co dokážeme, kolik nás je. A i kdyby se rozpadla a my skončili v černém, nekonečném vesmíru… těch katastrofických konců už je tolik, že už to nikoho nezajímá. Třikrát hurá kulatému modrému šutru.
DM 2 – Profesor
A zem žila dále Autor: Profesor 2012 Ve vojenském bunkru z druhé světové války dozněla další stará píseň. Chlapci se seskupili kolem starého muže se zavřenýma očima. „Dědo, prosím, pusť nám ještě jednu,“ škemrali. „Ne. Musíme šetřit,“ odbyl děd kluky a otevřel oči. Jeho nebesky modré duhovky přehlédly místnost. Vzdychl. „Michale, kolik máme loučí?“ „Ještě dost,“ odpověděl nejstarší z vnuků a na vyzvání jednu zapálil. Potom zhaslo světlo. Děda znovu zavřel oči. Michal mu přisunul otřískaný plechový hrnek. Dlouho bylo ticho. Stařec trudomyslně vzpomínal na život na povrchu. Na dobu, kdy se nemuseli bát slunečního svitu. Ale staří Mayové se mýlili, pomyslel si pak, zem stále...
DM 2 – Bilkis
A zem žila dále Cítila jsem síru. Pach smrti všude kolem a pálení ohně na tváři. Cítila jsem zmar, bezmoc a bolest, která mi z těla ukrádala další a další krůpěje krve. Zem se chvěla, stromy se štípaly na třísky a křik lidí splýval v jednu jedinou vlnu, která srážela na kolena. Nebe se potáhlo temným filmem, místy narudlým, místy černým jako dehet a prach dusil jako tvrdá ruka svírající krk. Pochopila jsem, že další ráno nepřijde. Že je konec! Konec světa? Ne. Viděla jsem ptáky padat za letu, domy se bortit a lidi a zvířata umírat… Ale zem? Zem ta nakonec stejně přežije.
DM 2 – Neferet
A zem žila dále Autor: Neferet Síla země Zem. Rozlehlé zelené pláně, malé loučky, husté lesy. Vše plné života do té doby, než přišla ona. Vše začalo chřadnout a umírat. Tráva zežloutla, zvěř se schovala, stromy shodily své listí. Pláně se staly pustými, loučky žlutými od zaschlé trávy, lesy temné a osamělé. Přišla Zima a vše pokryla studeným závojem, který donutil vše živé zemřít nebo se schovat. Zem vypadala jako mrtvá, bez života. Ale nakonec přišel den, který přinutil ten bílý sníh tát. Začaly se objevovat první trsy trávy. A ještě něco. Sněženky. Sněženky, které říkaly všem, že zem žila dál, i když jí pokrýval studený, mrtvý...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
