A zem žila dále
Autor: Profesor
2012
Ve vojenském bunkru z druhé světové války dozněla další stará píseň. Chlapci se seskupili kolem starého muže se zavřenýma očima.
„Dědo, prosím, pusť nám ještě jednu,“ škemrali.
„Ne. Musíme šetřit,“ odbyl děd kluky a otevřel oči. Jeho nebesky modré duhovky přehlédly místnost. Vzdychl.
„Michale, kolik máme loučí?“
„Ještě dost,“ odpověděl nejstarší z vnuků a na vyzvání jednu zapálil. Potom zhaslo světlo. Děda znovu zavřel oči. Michal mu přisunul otřískaný plechový hrnek.
Dlouho bylo ticho. Stařec trudomyslně vzpomínal na život na povrchu. Na dobu, kdy se nemuseli bát slunečního svitu.
Ale staří Mayové se mýlili, pomyslel si pak, zem stále žije.
Komentáře
Zatím tu žádný komentář není. Buďte první, kdo autorovi napíše!