A zem žila dále
Slzy jemné a zároveň pálící jako rozžhavené železo, slzy horké jako čokoláda dělaná v té výborné cukrárně na rohu, slzy, které nepřestávaly téct…
Posadila se. Už nikdy nebude nic jako dřív. A přece jen to nikomu nevadilo, jen jí. Nikdo nepotřeboval znát, jak se cítí ona, všichni se starali jen o sebe. Chápala to. Taky dřív bývala taková. Vlastně i zůstala. Smutně se pro sebe usmála.
Svět nezajímá, co se stalo jí, její slzy se v něm ztratí v té tisícovce jiných hořkých slz, které prolili stejní zoufalci jako je ona…
Jí s zhroutil svět, nežila, ale země žila dál…
Komentáře
Zatím tu žádný komentář není. Buďte první, kdo autorovi napíše!