DM 37 – Profesor
Růžové brýle. Svatý Valentýn Pátek nezačal zrovna nejlépe. Daniela bolela hlava, tudíž vrhal přes brýle vražedné pohledy na vše, co se odvážilo hlasitěji nadechnout. Navíc ve své přihrádce na dokumenty objevil podivnou obálku.„Migréna? Mám odejít?“ zeptal se opatrně Jaroslav L., který dorazil vzápětí.„Pokud nemáš na čele srdce s nápisem Miluji Tě Danieli, potom můžeš zůstat!“ vrčel kolega.„Copak?“„Tohle!“ ; Daniel vrazil Jaroslavovi list papíru.„Valentýnka?! Slečna potřebuje brýle. Slepecké,“ zašklebil se ten, když si přečetl značně neumělou báseň urážející jeho vytříbený vkus. Načež byl poctěn pohledem tak jedovatým, že by dokázal otrávit celou Prahu, Brno a ještě by zbylo na průměrnou...
DM 36
Třicáté šesté téma zní – Tři oříšky pro nikoho
DM 35
Třicáté páté téma zní – V zajetí múzy
DM 34
Třicáté čtvrté téma zní – Čekání na minulost
Magičtí bratři
Cesta dvou bratří ke společné magické budoucnosti. Ne každá cesta je bez překážek a ne každá končí tam, kde si člověk původně přeje skončit. Prašnou cestou vedoucí z města šly dvě vytáhlé postavy. Chlapci. Jeden od druhého se příliš nelišili. Oba měli delší černé vlasy, šedé oči a ostře řezné rysy. „Jsme bráchové, dvojčata! Takže bysme se měli dělit rovným dílem i o výprasky!“ „Ty jsi komunista nebo co?“ ohrnul nos ten o chlup menší a nakopl ležící kámen. Zarazil ruce hluboko do kapes a rozhlížel se znuděně po okolí. Ulice byla prázdná, plná žlutého písku, který otravoval v posledních dnech život celému městu. „Je tu nuda, když není koho naštvat,“ stěžoval si po chvíli bratrovi a nakopl další kámen. „Já jsem rád, že je...
DM 33
Třicáté třetí téma zní – Ten, kdo je neviděný/b>
DM 32
Třicáté druhé téma zní – Hudba budoucnosti







