První kapitola – Střetnutí
Často bez rozmyslu bloumáme městem. Prohlížíme si stará známá místa s novým zaujetím. A když máme štěstí, tak vidíme i to, co jiní lidé přehlížejí a považují to za zbytečné. Je naprosto zbytečné vyprávět někomu ty úžasně zajímavé postřehy. Třeba, že v téhle ulici mají nádherně zbarvenou kočku, že z tohoto domu každý den v 6:15 vyhlíží starý pán nebo že tahle paní jezdící na vozíku občas hlídá svého vnoučka, kterého vozí na klíně. Vaše okolí tu jedinečnost nepochopí. Nepřipadá jim to důležité. Jsou to většinou takoví ti lidé, kteří mají jednu cestu, kterou chodí do práce nebo do školy, a nedokáží ji změnit stejně jako svůj oblíbený ranní hrnek nebo televizní pořad. Jsou to průměrní lidé, často bez názoru, ale stoprocentně odpovídající požadavkům naší společnosti....
Expelliarmus
Stalo se to již před mnoha lety. V lesích u velkého vodopádu, který rachotil nad krajem řeckým, žil stařičký kouzelník. Žil v polorozpadlém domku na okraji velkého hlubokého lesa, kterému nikdo nikdy neřekl jinak než Strašinec. O tom lese se totiž dodnes povídají smyšlené a možná i pravdivé příběhy, že tam žije spousta bubáků, nebezpečných tvorů, možná i nějaký ten černokněžník, který se ukrývá před Ministerstvem kouzel. Jen málo kouzelníků a lidí se odvážilo do hlubin tohoto lesa. Naopak ten stařičký kouzelník, o kterém vypráví náš příběh, chodil do lesa často. Hledal tam bylinky na různé zdravé čaje, znal místa, kde jsou vždy hromady hub, znal stromy, kde roste chutné ovoce a znal místa, kde rostou dobré jahody, maliny a podobně. V lese byl skoro každý den,...
Promluv!
Po delší promlce se čítárna probouzí ze spánku a přináší nová dílka. Tentokráte je to povídka z Literárního semináře z pera Susan Cookové. (Povídka ponechána bez korektury v původní podobě.) Moniko, doufám, že se máš dobře, sestřičko moje. Nebo alespoň lépe než my. Stále nemluví. Jsou to tři roky, co jsi odešla a on stále nemluví. Doktoři tvrdí, že ani nikdy nezačne. Bojím se, že se ho budu muset vzdát. Už to nezvládám. Už by ho dávno dali do ústavu pro duševně choré děti, nebýt jeho nemoci. Nevím, co mám dělat. Nemůžu ho opustit. Andrea Nemůžu ho opustit, tak jako ty. Tohle přesně se honilo při psaní tohoto krátkého dopisu zlomené, mladé ženě. Odložila propisku a smutnýma očima pohlédla na svého synovce sedícího v koutě, zírajíc do prázdna, do neznáma. Jako by...
Noční návštěva
Povedený úkol z Literárního semináře na téma divadelní hra. Postavy: Petr, Lucie, Myš/Markéta Noc. Ztichlá divadelní scéna. Tu náhle se opona pohnula a o chvíli později ospalou atmosféru proťal výkřik. Petr vběhne na scénu a v tu chvíli se rozsvítí světla a ozáří celé podium. Na scéně je klasická kuchyně s linkou, lednicí (momentálně otevřenou), stolem a třemi židlemi. Na jedné z židlí stojí Lucie a pátravě se rozhlíží po zemi kolem sebe. Petr: Co tu ječíš, vzbudíš celý dům. Lucie: Myš. (vykoktá ze sebe Lucie a pátravě se stále rozhlíží kolem sebe) Petr: (rozhlédne se kolem sebe) No, nejspíš už jsi ji vyděsila dost na to, aby se tě bála víc než ty jí. Lucie: (nepřestává se rozhlížet kolem sebe) Ale ona mluvila. Petr: (jen pokrčí rameny) Víš co, měla bys přestat...
Předjarní smutek
Povedená báseň z Literárního semináře – poezie z pera Kathie Amandy Nakimur. Unavené obličeje pláčou a věří v uzdravení úsměvu, vstříc k jaru za nadějí skáčou a věří, že s jarem jim zase bude do zpěvu. Básníci s hlavou v dlaních truchlí, však slova píší, své smutky v básních si odepíšou na daních a zdají se být s jarem někdy tiší. Však jen do chvíle, kdy síly nadechnou a zjistí, že i k jaru mají smutky, že mají sil a chtějí potěchu, však kde je sen a kde jsou skutky? A tak s ledovou krůpějí v jarním tání tužby všech duší následují a mají neodkladné, sílné zdání, že s přírodou kvést potřebují. Je živo, stromoví hladí na pohled a oči sedí, zelenou se tiše opájejí a chtějí, aby jen jim patřil svět a náhody ať v jejich prospěch přícházejí. Ukolébáni šumem listí...
Obrázkové drabble VI. od Katelyn
Další z nejlepších příspěvků do soutěže Obrázkové drabble, kolo šesté. Smrt. Hraje si s lidmi a jejich životy jako s kartami. Mávnutím ruky působí smutek a bolest. Chodí po domech zahalená v černém plášti a hledá oběť. Ale někdy nevztáhne svou kostnatou ruku jen na černou látku. Oděná do bílé si sedne za stůl a hraje na náhodu. Párkrát do roka, to ji baví nejvíc. V životě smrti už začíná být nudné rozhodovat pouze o starých nebo nemocných lidech. Ti ve smrti naleznou klid. To ona má mnohem raději svůj bílý hábit. Nemilosrdně si udělá radost, zamíchá kartami a vybere si pár úplně nevinných lidí. Jen tak. Aby nebyla...
Obrázkové drabble VI. od Anseioly
Další z nejlepších příspěvků do soutěže Obrázkové drabble, kolo šesté. Dáte si partičku? Nebojte, však o nic nejde. A vysypte si esa z rukávu, prosím pěkně, to by přece potom nebylo fér, no ne? Ale pamatujte, jak už jednou do hry vstoupíte, nemůžete z ní odejít. A musíte přijmout to, co z ní vyplyne. Připraveni? Nu dobrá. Budeme hrát Oko bere. Pravidla znáte? Výborně! Tak začneme. Vaše dvě karty. Patnáct. Přejete si další kartu? Dobrá. Ale ne, srdcové eso, taková smůla. Já mám zelenou desítku a kulové eso, vyhrávám. A o co že hrajeme? Nu, o něco přece. O život. Protože když by nešlo o něj, tak o co...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
