Kapitola první: Marlock
Marlock je podnikatel z Irska (alespoň to o sobě říká). Vyrobil a poslal do oběhu dvě počítačové hry. Jedna se dostane do rukou Martymu a Jackovi. Doma to Martyho vcucne do počítače a hned na začátku se pozná s krásnou dívkou Stellou z Anglie. Ta získala druhé vydání hry. Podaří se jim překonat všechny mise a zarazit tak přicházející konec světa?Bylo pět minut před půlnocí. V Central parku bylo prázdno až na jeden zamilovaný pár. Těsně nad zemí se snášel mlžný opar. Tato romantická atmosféra vylákala tyto dvě hrdličky na noční procházku. Nebyla to jen romantická atmosféra, měla v sobě i něco hrůzostrašného, co by jen málokdo dokázal popsat. Zamilovaný pár se usadil na lavičku. Muž se rozplýval nad svou vyvolenou, ale ta si ho nevšímala. Upírala svou pozornost do...
Občas
Občas se někdo ptá: Proč to děláš? Občas si někdo říká: Děvče, ty se máš! Občas to nevypadá dobře, avšak ty jsi tam nahoře. Občas to jde špatně, však nemáš se tak hrozně. Občas se však dějí věci, špatné, či dobré? Občas se láska objeví, či múza básníka políbí. Občas se ti žije zle, však dokud je naděje, všechno tvé zas žije. A to, co vzniklo zaniká. Občas zase vyjde ven, stejně jako nový den. Občas se však stane…
Tmavomodrý květ
Historický kontext: Romantismus, Německo – poezie modrého květu. Květ je symbolem životního snu, všeho po čem toužíme a čeho chceme dosáhnout.Snad říká se: „Ten život je jen jmění, práce, nervy a krutost jakbysmet.“ Avšak tvrdím, tohle život není, ten můj je tmavomodrý květ. Říkejte si kdo chce co chce, já jsem však jak Salome, svůj květ si najdu přece lehce, ať už rychle nebo ne. Jen vyzývám vás, kamarádi, pozdvihněte oči své, neb kvítky se vám posmívají rovnou – přímo před nosem.
Red Rose – první část
Ahoj, jmenuji se Sydney. Je mi 17 a bydlím Applewoodu, malé vesničce nedaleko Londýna. Ve středověkém světě existuje jedna utajená skupina lidí, kteří si říkají Alchymisté. Míchají lektvary, uzdravují lidi a pomáhají všem v nouzi. On vlastně za zástěrkou vašeho středověkého světa existoval ten náš. A nejen v Applewoodu. Na celém světě je plno takových utajených městeček. Lidé nám ve skutečnosti nevěří, považují nás za podvodníky. Avšak nevěří ani na elfy, skřítky a, jak oni říkají, ježibaby. Ale všichni tito existují. Jediný, kdo se za Alchymistu jen vydává, je jeden podvodník jménem Jeffery Ingham. Je to černovlasý muž středního věku, který nosí na levém oku monokl. Jeffery je synem známého kováře, nejbohatšího muže v našem městečku, a před lidmi se prezentuje...
Prosím!
I když je plno dalších básní, co vyjadřují pocity, jsou i epické básně k mání, ale silnější jsou city. Je to skládanka ze slov, hádanka beze slov. Jsou v ní jen myšlenky, které proudí duší. Náš duch je velmi cenný, je-li čistý a náš smysl bezejmenný čeká všude místy. Počítáme dny, které rychle plynou, sníme krátké sny, které nás jen minou. Jsme slepí a hluší, naše mysl lpí, vše ji ruší. Snaha, moudrost, učení. Smutek nás kdy přepadne, pláč a ranní ruch, brek nás snáze napadne jak hejno rudých much. Nepustí se, nenechá nás, rozpustí se, vynechá vás? To ví jen naše mysl, je to jako sen, nic z toho nemá smysl, nechte mě jít ven…...
Řeka v Tobě teče
Z jemných tónů výšin pramene, po aurických oblázcích a plochy kamene pramení Tvá nekonečná láska a vděčnost, jíž je vždy pro všechny dost. Tichá, krásná, melodická, z hlubokého pramene tryská; řeka, co vždy v Tobě byla úžasně mě osvěžila. Dala mi sílu v cestě z hor pokračovat, hrubé skály snadno přeskakovat, červené květy prsty pohladit, skrze nádherné nížiny s řeknou jít. Zde se řeka líně točí, všichni do ní rádi vkročí, by celé tělo a duši pohladila, a úžasné zázraky zanechala. Tahle řeka se stala láskou mou, excelentně představená...
Slzy pro polštář
Slza teče po tváři, ve tmě tiše zazáří, usedne jak na oltáři, v jamce, na tvém polštáři. Ta láska, co kdysi byla, v hloubi srdce dodnes žila. Kapka krve však sdělila, že se láska navždy ztratila. Krvavá ruka, slabé světlo, Boží muka či snad peklo? Nevíš, kdy už bude konec a zavládne příměří, kdy osud rozezní zvonec a starý cit zvítězí. Mezitím však zloba, hněv, zhyzdí jindy krásnou tvář a pak další bolest, krev, rozpozná tvůj polštář. Kdy odložíš kapesník? To je asi ve hvězdách. Čteš si tupě rozcestník, pořád bloudíš na cestách. Sníš o bílých nevěstách, ale cítíš smutek. Mateřský cit, kde měl stát, odtamtud už utek. Slepě chodíš po světě, hledajíc naději. A očima dítěte nehledá se snadněji. Už nevěříš na anděly, že nějaký přiletí, ale stále naivněji chceš věřit i...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
