Prosím!


I když je plno dalších básní,
co vyjadřují pocity,
jsou i epické básně k mání,
ale silnější jsou city.
Je to skládanka
ze slov,
hádanka
beze slov.
Jsou v ní jen myšlenky, které proudí duší.
Náš duch je velmi cenný,
je-li čistý a náš smysl bezejmenný
čeká všude místy.
Počítáme dny,
které rychle plynou,
sníme krátké sny,
které nás jen minou.
Jsme slepí
a hluší,
naše mysl lpí,
vše ji ruší.
Snaha, moudrost, učení.
Smutek nás kdy přepadne,
pláč a ranní ruch,
brek nás snáze napadne
jak hejno rudých much.
Nepustí se,
nenechá nás,
rozpustí se,
vynechá vás?
To ví jen naše mysl,
je to jako sen,
nic z toho nemá smysl,
nechte mě jít ven…
Prosím!

2 komentáře

  1. redakce SS
    Říj 22, 2012

    – Sem tam sice verš i tempo pokulhává, ale kdoví, třeba jde o úmysl autorky.
    V každém případě mě ta báseň oslovila.
    Oceňuji ji jedničkou.
    Za redakci SS
    Darkness deStination

  2. Bilkis Blight
    Lis 14, 2012

    – Musím říct, že i když je méně někdy více, u téhle básně to na mě osobně nějak nefunguje. Čímž samozřejmě nechci říct, že je špatná! Jen by se mái asi líbila trochu víc, kdyby byla mírně rozvedená.

Odeslat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *