Kdybych tak mohl být… II. od Kaliry

Nejlepší práce z druhého kola soutěže s tímto zadáním: „Kdybych tak mohl být kloboukem ve větru…“ Autor: Kalira Sionská Nehledět na tebe, jenom se smát sám pro sebe si s větrem hrát kam on půjde, tam za ním vlát a bude to hra na lásku pravou tu, co za cíl blázni si vždy kladou a nevzpomínat na tvoji zlatou hlavu a vůni šampónu z rána ty teď máš přece nového pána a pokrývku hlavy modernější nepokrytě nezakrytě líbeznější já vlaju, já vlaju, já vlaju nepokrytě nezakrytě svobodnější

Autor : dne 03/05/2013 | Kdybych tak mohl být..., Ze sálu soutěží, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Kdybych tak mohl být… II. od Hekatey

Nejlepší práce z druhého kola soutěže s tímto zadáním: „Kdybych tak mohl být kloboukem ve větru…“ Jako klobouk větrem hnaný vznesla bych se do oblak, rozhlédla se na vše strany, z výšky, kterou zná jen pták. Zalétla bych na kraj města, vydala se do polí, tam, kam vede pěší cesta, ty, jež nohy nebolí. Na podzim bych s draky hrála, kdo vyletí dál a výš, před dětmi bych unikala: zkus to – mě však nechytíš! V zimě krása vloček láká chviličku si pohovět. Usednu na sněhuláka, a pak zase dám se v...

Autor : dne 03/05/2013 | Kdybych tak mohl být..., Ze sálu soutěží, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Zpravodajství pod vrbou

Únorové lístky se ještě pomalu snášejí k zemi a přináší s sebou dvě nové zprávy pro všechny návštěvníky čítárny. Se začátkem března skončilo únorové kolo soutěže Vrbový proutek. Ode dneška až do 15. března máte možnost zalovit mezi únorovými dílky a vybrat ta, co se vám líbí nejvíce. Pro ně pak můžete hlasovat – to, které umístíte na první místo, získá hlasy tři, další dva a třetí jeden. Hlasovat můžete pro dílka tři, ale klidně i jen jedno. A kam své lístky posílat? Buď mně, Janel Weil, do sovince, nebo do brigády Sub Salix. Abychom si zopákli odměny, nic se nezměnilo. První místo znamená pro svého držitele na celý měsíc putovní Zlatý vrbový proutek a finanční odměnu, finanční odměna pak doputuje i k jedincům na místě druhém a třetím. Doufám, že hlasů se...

Autor : dne 03/03/2013 | * Kancelář Sub Salix * | 0 komentářů

Jak to bude dál? – 1. kapitola

Novinka čítárny pod vrbou – příběh na pokračování, o kterém mohou rozhodovat sami čtenáři. Deníkové zápisy zatím neznámé studentky nás zavádějí přímo do našeho hradu. Jak se bude její příběh vyvíjet? Hlasujte pomocí ankety, která vychází s každou novou kapitolou příběhu.Milý Deníčku, Trapná fráze na začátek… Tě pic, Deníku! To je ještě horší… Milý Trapáčku! No, prostě začínáme. Asi bych měla napsat něco o sobě, co kdyby tuhle snůšku blbovin někdo našel, ale vezmu to zkrátka… Jmenuji se Isolda. Ne, že by se mi to jméno líbilo. Podle mě patří na seznam deseti nejhorších jmen na světě hned za Mikulášem. Holt jsem poznamenaná tím, že moje máma si ráda hraje na intelektuálku a čas od času si poslechne nějakou operu, aby o ní mohla mluvit před...

Autor : dne 03/03/2013 | Ze zdí hradu | 0 komentářů

Um básnický

Um básnický je darem, dím. Um básnický je sen i děs. Um básnický, ach, já to vím, je darem a je přece pes. Um básnický vám vnutí pero, um básnický vám zapěje. Um básnický však umí to, co umí stírat naděje. Um básnický je láskou, vášní. Um básnický vás zahřeje. Kdo má pak však mládež dnešní těšit, nežli dospěje?

Autor : dne 03/01/2013 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Odplata

Děsivá krásou, hrůzostrašná zjevem, překypující zlobou brouzdá tímto světem. Život ji mučí, zemřít ale nemůže. Zůstala tu bez pomoci milovaného muže. Za dávné hříchy platí, duši svou zaprodala. Nechtěla bez něj zůstati, tak se ďáblu zaslíbila. Smutek ji sžírá, bolest ničí. V srdci hluboká díra, co je stále větší. Zůstala tu samotná, bez možnosti spasení. V kletbě polapená chodí světem zatracení…

Autor : dne 02/27/2013 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Do poslední kapky 3.

* Pokojem čpěl zápach krve. Podívala se na své dlaně. Pozdvihla je k očím a sledovala krev temně rudou jak divoké růže. Pomalu se srážela. Byl to jediný důkaz o jejím činu v oné místnosti. Připálila si cigaretu a prkenně přešla k umyvadlu. Voda mísící se s její vinou zrůžověla. Všechno smyla. Do poslední kapky. *„Ano, nemáte se čeho obávat,“ odvětil hlas v pozadí. „Dejte mi ještě pár dní,“ ujistil ji. „Proč to tak trvá?“ naléhala. Na něco takového kalibru se čekalo těžce. Každý den očekávala šok a nebo úlevu. Nevěděla, po čem touží víc. „Dejte mi pár dní.“ Zavěsil. Sakra, proč se za každou cenu musel chovat tak podivně? Běhal jí z toho mráz po zádech. Její muž se už dobrý týden choval zvláštně podezřele. Byl na ni...

Autor : dne 02/25/2013 | Do poslední kapky | 0 komentářů