Pro Andyho
Vánoční dárek od Alby Jacquelin pro Andyho Uroborose.střetly se zas a znova naše slova naše mlčení ty víš já vím oba víme jak šustí naše listoví dvě vrby každá na jednom břehu spojilo nás pouto společného trápení společného smíchu spojily nás světlušky v jeden osudový den bylo to včera nebo před rokem kdo ví každopádně jim děkuji za přítele za rádce za anděla jsi pro mě vším a ty to víš přeji ti krásné svátky aby zázrak zase jednou čaroval aby nám naději daroval pro tebe pro tvou rodinu kdo jiný by si to zasloužil než ty mám tě ráda...
Apokalypsa
Byl temný zimní večer a jasné luny zářný svit jako by pozbyl všechen cit, jen na zem přísně plál. Tu v temné noci dravý tvor každičký jako by zjih, jeho stín teď zemi stih, jen jasný křiku tón tu zbyl. Měsíc se víc nerozzáří, temné slzy kanou z nebes, hlavu svou však příliš nevěs, až k zemi se nedostanou. Temný večer, chladem žhnoucí, luna zem víc nerozzáří, úsměvy nám zmizí z tváří, svět dnes upadl v nemilost…
Pan Slepice
„Někdo si může myslet, že je vůl. Další zas může říkat, kdoví jaký není lišák. Jiný dokonce tvrdí, že je kanec. Tak se přeci nemůžete divit člověku, který si myslí, že je slepice.“ Každý se nějak narodí. Vybrali jste si snad, že budete člověkem? Ne. Tak vidíte. Já si zase nevybral, že budu slepice. Někdy si říkám, že je to docela nuda, stále stejná rutina. Ráno sezobat trochu zrní, k obědu se pak rýpat zobákem v něčem nepříliš dobrém a k večeři starý chleba. Škoda, že nejsem nějaké divoké kuře. Jen tak se toulat krajinou by bylo jistě fajn. Zažít různá dobrodružství, utíkat před zákeřnými psy, ozobávat zrní z klasů na poli… To by byla nádhera. Ale zase na druhou stranu, takhle se nemusím starat o svou obživu. Vždycky mi tu dají dost jídla a vody. Zkrátka v...
Dar
Je to všude, Ty sladké rudé růže, Jež ti k betli složil on. Je tu všude, Ta atmosféra, Ten vzduch. Růžový ten párů ruch. Vidím to jen já? Pro samotného člověka Je pravda až moc krutá. A když ještě přitlačíš… Duše má je dutá. Copak? Já přemítám A přemýšlím A má filosofie mne děsí. Stalo se vám někdy, Že po dni klidném uvědomili jste si, Že vy jste plodem Jedné velké lásky? A že ti všichni ve třídě, Že za každým jedním dítětem Stojí krásný, šťastný pár? Je snad radost a láska Jedinečný božský dar? A proč ho...
Do poslední kapky 2.
* Pokojem čpěl zápach krve. Podívala se na své dlaně. Pozdvihla je k očím a sledovala krev temně rudou jak divoké růže. Pomalu se srážela. Byl to jediný důkaz o jejím činu v oné místnosti. Připálila si cigaretu a prkenně přešla k umyvadlu. Voda mísící se s její vinou zrůžověla. Všechno smyla. Do poslední kapky. *„Jak se jmenuje váš manžel?“ začal jejich skrytou konverzaci. „Fredy, Frederik Stripson,“ až příliš vroucně pokyvovala hlavou. Muž v černém sedící naproti ní jen pozdvihl levé obočí a připsal si ta slova do poznámkového bloku. „Máte stejné bydliště?“ „Ano.“Tužka kmitala po papíře. Ten zvuk ji znervózňoval. Cítila se podivně, nechtěla tam být, ne, ne v takové temné cizí kanceláři, kanceláři křičící stopami po...
Príbehy z druhej strany – 0. Lucas Adrian Resillien
Volám sa Lucas Adrian Resillien, ale volajte ma len Lucas. Nepoviem vám o sebe veľa, mojim cieľom je rozhovoriť príbehy iných. Mám doktorát zo psychológie, no napriek tomu som celý svoj život strávil na mieste, ktoré by len málokomu napadlo. Bol som správcom miesta, kde oddychujú mŕtvy. Iným slovom hrobár. Myslím, že dodnes nikto z môjho okolia nechápe, prečo som sa tak rozhodol. Poznal som každý jeden hrob a všetky mi vyrozprávali svoj príbeh. No, aby som tie príbehy počul a mohol vám ich prerozprávať, muselo sa niečo skončiť. Vždy musí niečo skončiť, aby iné mohlo začať.Adrian Resillien sa narodil v chladnú decembrovú noc do váženej rodiny Resillienovcov. Nikdy necítil nedostatok materiálnych vecí, avšak postrádal blízkosť rodičov. Vlastne ho vychovával...
Citátové drabble VII. od Tomáše
Kolegyně Siny nám zaslala nejlepší příspěvky ze své soutěže Citátové drabble VII., tedy se i vy můžete pokochat tím nejhezčím na motivy tohoto citátu: „Nikdy nevysvětlujte. Přátelé to nepotřebují a nepřátelé vám stejně neuvěří.“ – Leonardo da Vinci. Autor: Tomáš Veverka Brouček Slíbil, že už nikdy nebude pít. Že už ji neuhodí. Teď leží v obývacím pokoji na koberci, který jim věnovali jeho rodiče. Rozhlédla se. Vlastně jim koupili skoro všechno. Skvěle situovaná rodina s výtečnými konexemi. Do drahého perského výrobku se pozvolna vsakovala krev. „Co jsem to udělala,“ vydechla zničeně. Z ruky jí vypadla soška bohyně lásky, teď celá zmazaná. „Lepí,“ uvědomila si. Kdosi zazvonil u dveří. Třikrát krátce. Otevřela. Stála v...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
