Filozofická úvaha – Být nejlepší?
Být nejlepší? Co znamená být nejlepší? Být na vrcholu? Být uznáván? Být lepší než ten vedle vás? Proč vlastně být nejlepší? K čemu to je? Pouze k tomu, abyste byli uznáváni a měli se lépe než ostatní? Ne! Být nejlepší, to je to, co nám odmalička vtloukávají do hlavy : „Musíš být lepší než on. Musíš se víc snažit. Musíš být nejlepší! Nesmí tě dohnat! Nesmí být lepší jak ty! Jsi nejlepší, tak i nejlepším zůstaň!“ Tohle nám odmalička vtloukávají do hlavy, ale proč? Proč se máme snažit být nejlepší, být lepší než náš nejlepší přítel nebo dokonce vlastní bratr? Pravda, je to přirozená lidská soutěživost, co nás k tomu vede, ale hlavně závist a také to, že nás uspokojuje, když nám někdo jiný závidí. Nesnášíte někoho? Buďte lepší jak on! Ať vám závidí!...
Vlčí lov
Báseň ze série Život vlka, tentokrát v ich-formě. Jen pro silnější povahy! Vstávám v šeru temné noci, mám hlad, nemohu si pomoci. Rozhlížím se kolem sebe, kdo se též ze země zvedne. Pár vlků navíc ke mně kouká, sova na nás tiše houká. Lehce kývnu, oni vstanou, pachy zvěře větrem vanou. V žaludku mi hlady kručí, další vlk vedle mě tiše mručí. Hladových je nás tu více, dnes něčí život zhasne jako svíce. Měsíc svítí na náš kmen, již na nic nečekám, běžím ven. Vlci za mnou a já v čele, snědla bych dneska klidně tele. Tiše pachy nasávám, pak do hlubin lesa se vydávám. Kořeněná vůně mezi stromy vane, cítím celé stádo, hurá na ně. Bok po boku k mýtině se blížíme, po jejich krvi stále bažíme. Již je vidím, jak hloupě stojí, zatím se nás, vlků, nebojí. Stačí jeden vlčí...
Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 1. kapitola
aneb Příběh o tom, jak jsem se stal studentem Mrzimoru Autor: Mrzimorský Morísek Příběh Mrzimorského studenta, který je tak trochu jiný než ostatní. Hrozně moc by chtěl zapadnout do koleje, sbírat body, bavit se se žluťásky, ale cítí se poněkud přehlížený. Jeho svět je nelítostný boj o holý život – není snadné vyhýbat se zašlápnutí nebo zasednutí, když vás lidé ignorují. Hrdina se však nevzdává a na své pouti Mrzimorem využívá vnitřní sílu a hledá své idoly… „Není tužeb, které by se nevešly do ulity…“ (Morison Araran Nabuchodonozorský) Věnování: Tento deník bych rád věnoval… – Sobě, protože jsem ryze statečný šnek a ušel jsem dlouhou a trnitou cestu. Ačkoliv pomalu, tak s důstojností sobě vlastní. – Vicky Charmant,...
Vendelína Výstřednice
Jedná se o krátký veršovaný příběh o světoznámé čarodějce Vendelíně Výstřednici, která našla zálibu v ohni a plamenech. Plápolá – oheň krásně plápolá, když na hranici je čarodějnice zkažená. Davy mudlů kolem jásají, že z ní plameny život vysají. Čarodějka ječí bolestí, což dobrý konec nevěstí. A kdože to na hranici hoří? Komu se to ohněm krev v těle vaří? To Vendelína Výstřednice jest a výkřik bolesti je její lest. Dívka si na hranici oheň užívá a příjemný, šimravý pocit zažívá. Je to vskutku zvláštní bytost, co na mudly nikdy nemá zlost. Několikrát se chytit nechá, protože ráda do plamenů spěchá. Má vlasy barvy zrzavé a jistě je povahy hravé, když dobrovolně do ohně vstupuje, a klidně šťastné mudly sleduje. Dívka bláznivá hbitě, ladně zmizí a hledat bude...
O taktice chřipkového viru
Zima letos nestojí za nic, pořádně ani nemrzne a ve vzduchu se množí viry až hrůza. Nejpočetnější a nejzákeřnější jsou viry chřipky. Krouží kolem nás, množí se a vyhlížejí své oběti v dopravních prostředcích. Když už se do nás nějaký pustí, zvolí guerillovou taktiku a přepady ze zálohy. Chvilku nás ožužlává a tváří se jako rýma nebo kašel, protože ty bereme často na lehkou váhu. Zaútočí a na chvilku zmizí. Mizera, nechá nás, abychom si mysleli, že jsme z nejhoršího venku po dvou celaskonech. Ale pak udeří v plné síle se vší parádou a vysokou teplotou. Je to zákeřný šmejd!
Konec
Mé oči nevidíce jasu, jen stín a smutek v pozadí, a život tolik drahý času svůj obraz mlhou zahalí. S naprostým klidem hledící vzad, němé rty tiše zpívají, a krásnou lež nechává spát, bledou tvář s láskou líbají.
Život
Jsem život jak bárka na jezeře, jsem jak ryba ve vodě. Chci být orlem a létat a vyletět až do oblak. Chci projít mraky a dívat se do slunce, chodit po vodě a vstupovat do hlubin, hledat lásku a nalézat a pak nechat ten žár srdcem pronikat. Chci se láskou rozplynout, jak vosk taje v ohni. Chci stoupat ke hvězdám, jak touhy vznáší se tam. Chci na hory vystoupat jak laň k výšinám, toužím tě objímat a nechat se zulíbat. Jsem láskou utvořená a na věky označená, přesto jsem tápající a zaslepená. Tak často nevidím, i když se dívám, tak často mluvím a nic neříkám. Tak často mlčím, ale bouře v sobě mám. Nauč mě mlčet ve slovech, nauč mě promlouvat v mlčení. Ať dobro vidím ve své slepotě a zlo nehledám tak...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
