Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 6. kapitola
aneb příběh o tom, jak jsem se stal studentem Mrzimoru Roušku jsem nosil – strachem se rosil Chester jsem našel celou ohořelou a zafačovanou. Z té trošky vlasů, co jí zbylo, jí stoupal dým a kroutil se ve spirálu, zatímco se můj človíček houpal a stále dokola opakoval: „Recept na bláto! Fazolka, po směru, fazolka, proti směru, fazolka, po směru, fazolka, proti směru.“ Na nose měla dvě obrovské bradavice a já měl chvíli strach, že se kvůli nim převáží dopředu a pořádně si natluče. Jak se tak houpala, z kapsy jí spadl kousek papírku, na kterém stálo: Cesta za pokladem První úkol začne u Květiny, která má oči všude. Pošlete jí sovu a ona vás už nasměruje dál. Netušil jsem, oč jde, ale musel jsem nutně něco udělat. Než jsem však cokoliv stihl,...
Král a drak
Byl jednou jeden král A ten měl draka Vždy na pomoc ho zavolal Že nad královstvím se smráká Ať křídly mraky rozfouká Že z nepřítele nekouká Domluva beze zbraně Ať pustí oheň na něj Že z hory padlé kamení Ucpalo řeku v prameni Že kousek lesa překáží A draci pálit dokáží Předlouho draka znal Drak pro něj mnoho vykonal A že byl vychytralý drak Všechno to plnil jenom tak Léta se králi podbízel A kromě slávy nesklízel Za pomoc žádný plat – Za to byl pan král tuze rád Jednou však uzrál čas Ozval se králi dračí hlas Že za svou věrnou službu Král má mu splnit tužbu Uznal král slova draka Ptal se – copak tě láká? Princeznu k večeři? V sluji víc příšeří? Přítulnou dračici? Opály zářící? Drak děl jen že by rád Králův trůn a králův hrad Že kralovat se mu zachtělo Že víc by...
Opravdu? Opravdu.
Krátký příběh o seznamkách, vztazích, zmatcích a šťastných, romantických koncích. Začínám být nervózní. Jdu v letních černých šatech po ulici k restauraci U Paviána, kde se s ním mám sejít. Byl to vůbec dobrý nápad? No, teď už to změnit nemůžu. Určitě tam na mě čeká nebo je na cestě jako já. Na seznamku jsme se přihlásily s kamarádkou před několika měsíci. Ji to po pár týdnech přestalo bavit, já vyčkávala. Nedávno jsem narazila na zajímavého kluka, Pavla. Neměl na profilu sice fotku, ale byl mi sympatický svým osobním představením. Napsala jsem mu a on odpověděl. Už čtyři týdny si spolu píšeme. Je opravdu zábavný a myslím, že si rozumíme, i když, to všechno se ukáže až dneska. Skutečný dojem rozhodne. Přicházím do restaurace a sedám si na zarezervované místo....
Strasti soví pošťačky
Tato krátká báseň pojednává o strastiplném životě staré sovy, která celý život věnovala roznášení dopisů. Přemítá o nevychovanosti dnešních sov, které nerespektují pravidla létání ve vzdušném prostoru, a také nám prozrazuje něco málo o sobě a své povaze. Sova létá dnem i nocí, naštvaná je, všude cvoci! Jsem už stará sova slabá, stále jsem však dosti dravá. Létej vpravo, na cizí sovu hučí, ta však na ni pouze čučí. Jsem už stará sova, málo peří, ale má paní ve mě stále věří. Pravidla nedodržují žádná, před vzletem chybí kontrola řádná. Jsem už stará sova šedá, ale pokud mě naštveš – běda ti, běda! Sova má mít vychování, při jídle i při létání. Jsem už stará sova sešlá, kolik jen cest už jsem přešla? Létejte vždy vpravo, jen tak rychle, jak je zdrávo. To jsem...
Dědictví
Krátký příběh z hlubin šuplíku o náhlém dědictví, náhodách života a cestách, kterými se lze vydat, aniž bychom to plánovali. Už se nemohu dočkat, až vystoupím z letadla. Nemám ten pocit, že nestojím nohama pevně na zemi, ráda. Při pohledu z okénka se mi pokaždé zatočí hlava a celá se rozechvěju, netuším, jestli strachem, nebo vzrušením. Nikdy by mě nenapadlo, že poletím přes půlku světa kvůli dědictví. Mám možnost převzít majetek lidí, o nichž téměř nic nevím, kromě toho, že jsou spřízněni s mou babičkou. *** Jsem hrdá Kanaďanka. Jmenuji se Katherine a rodinu zatím nemám. S pár kluky už jsem chodila, ale žádný nebyl ten pravý. Pracuji jako učitelka historie na střední škole. Vedu stereotypní život plný zklamání. Proto mě velmi překvapil nečekaný telefonát z...
Tajemný les
Pojďte blíž, no pojďte! Povím vám krásný příběh o dvou bytostech. Jen se usaďte a žádné mluvení, prosím. Takže, můžeme začít? Tichoučko, prosím! Inu, kdesi za kopci byl jeden prostorný a tajemný les… Nestrkejte se a nepovídejte! Takže, kde jsem to skončil? Ano, u toho lesa. V tom lese žili zvířata a lidé. Ale nebyl to obyčejný les, obyvatelé byli také neobyčejní. A jak to vím? Inu, vím. Není podstatné, proč to vím, ale vím to. Byl krásný slunečný den. Skrz koruny stromů se leskly paprsky a v keříku se skrýval bílý vlk. Tedy, byla to vlčice a číhala na kořist. Před ní se totiž pásla vypasená srna. Vlčice se olízla a chystala se vyskočit. Už už to málem bylo, když tu zařehtal kůň a srna vyplašeně odskákala. Zanedlouho poté se kůň objevil před vlčicí a...
Láska
Láska. To slovo každý z nás již určitě slyšel. A asi i zažil. Jsou vždy dvě strany – rub a líc. I láska je má. Tu jednu krásnou, kdy pro vás není nikdo lepší. Chvíle, kdy najdete vzkaz, který vám vykouzlí úsměv na tváři a prozáří celý den. A pak je tu ta druhá strana. Ze začátku schovaná za tou první, objeví se zcela nečekaně. Její čepel se zaryje do srdce a zůstane tam. Nezapomene se ozvat, ať se děje, co se děje. Láska je jako houpačka, jednou nahoře, jednou dole. Ale chemik by řekl, že je to jen chemická reakce.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
