Návrat strateného syna
Double drabble Brodil sa snehom, v moľami prežratom kabáte sa triasol zimou a mieril… domov. Neponáhľal sa. Nebol to viac jeho domov, dávno sa ho vzdal. Uvidel ho už z diaľky. Zhrbeného starca, stojaceho pri bráničke. Srdce sa mu rozbúchalo ako zvon. Nohy mu vypovedali poslušnosť. Keď pred rokmi v hneve odchádzal, prisahal, že sa sem už nevráti. Vykričali si vtedy mnoho. Rodičia neschvaľovali jeho známosť, to, že je iný. Akoby za to mohol… Teraz už vedel, že v niečom mali pravdu. Po čase sa naňho priateľ vykašľal a ocitol sa na ulici. Pretĺkal sa ako sa dalo. Klesol na najhlbšie dno. Žobral. Domov by sa nikdy nevrátil, keby ho tohtoročná krutá zima neprinútila prosiť o milosť. Otec ho privítal so smutným úsmevom na zvráskavenej tvári. Sklopil pohľad a...
Někde uprostřed
Nervózně poklepávám tužkou do papíru s deskami. Každá skupinka je jiná. Nikdy se nemohu připravit. Nevím dopředu, koho dostanu tentokrát. Jenom občas se dozvíme o sólokaprovi. Pamatuji si, jak jsme tahali sirky, kdo dostane Elvise… Rozhlédnu se kolem. Osm prázdných židlí a nikde ani živáčka. Uchechtnu se. Co by tu taky dělali… „Připrav se, máš je tam za pár,“ ozve se hlas Velkého šéfa někde seshora. Vzhlédnu do bílé nicoty, přikývnu a zaujmu postoj uprostřed kolečka z židlí. Právě včas. Proud bílého světla zasáhne jednu z nich jako blesk. Zahřmí se a zvedne se hvězdný prach, který mě donutí si krátce odkašlat. Sloup světla se pomalu zformuje do podoby mladé ženy. Je půvabná už od pohledu, ale tady je každý krásnější. Jen tady je doopravdy...
Stromopsaní – Setkání se smrtí
Navázáno na kapitolu od Adele Dokonalé – Návrat do civilizace? * Blodyn našel krčmu neobvykle rychle. Stála na malém náměstí dřevěné vesnice. Ačkoliv byla vesnice malá, obyvatelstvo zde bylo početné. Na náměstí stál hlouček lidí, který sledoval postavu zahalenou v kápi, choulící se na zemi v tmavém kabátu. Tyčily se kolem ní železné mříže a velký řetěz, končící uzavřeným zámkem, byl kolem mříží dvakrát obtočen. Když Blodyn procházel, postava náhle přiskočila k mřížím. Pod kápí se skrývala bledá tvář muže. Byl podvyživený, lícní kosti měl vystouplé a pod zářícíma, zarudlýma očima měl tmavé kruhy. Sledoval, jak Bard vchází do krčmy a když zmizel, nepatrně si olízl rty. V krčmě panovala slavnostní nálada. Stoly se otřásaly pod salvou smíchu. Bylo to sice těžké, ale...
Stromopsaní – Je tu někdo?
Navázáno na kapitolu od Adele Dokonalé – Návrat do civilizace? „Někdo musel vyslyšet mé prosby,“ říkal si potichu. Ještě včera večer vzpomínal na to, kdy potkal naposled člověka, a najednou ho uvítala celá vesnice a ještě s hospůdkou. Tomu se říká „dvě mouchy jednou ranou“, zaradoval se bard Blodyn a radostně si poskočil, udělal krok dopředu a otevřel dveře do hospůdky. Přivítalo ho podivné ticho. Rozhlédl se po celém prostoru, ale nikde nebylo vidět ani živáčka. Vše bylo krásně čisté, vyvoněné a každý stůl byl prostřen ubrusem a ozdoben vázou s květinou. Nebyla to žádná vesnická knajpa pro místní opilce, spíše to připomínalo hospůdky pro vyšší společnost, které měl možnost navštěvovat v době svého dospívání, kdy ještě žil ve městě. Tlumeně tu hrála příjemná...
Stromopsaní – Dávný přítel
Navázáno na kapitolu od Hazel Jane Morion – Hradby. „Co si sakra myslíš, že děláš?“ Bard se zarazil a zapřemýšlel, hlas mu byl velice povědomý, ale nedokázal si k němu přiřadit žádný obličej. „Něco sis tu snad vzal?!“ Tajemný mužský hlas výhružně pokračoval a Blodyn se začal trošku bát. „To… to jsou moje věci,“ zakoktal se. „Loutna, hůl i tlumok patří mně,“ pokračoval přidušeným hlasem. Pak ale sebral veškerou svou odvahu, rychle se otočil a stanul neznámému tváří v tvář. Když pohlédl onomu muži do očí, velmi se podivil. Možná si nejprve nedokázal k hlasu přiřadit tvář, ale přece jen ho již dávno znal. Bard Blodyn se usmál a na chvíli se vrátil zpět ve svých vzpomínkách… Bylo horké letní odpoledne a malý blonďatý chlapec s pronikavýma šedýma očima ho trávil u...
Stromopsaní – Učeň
Navázáno na kapitolu od Nerys Heliabel Ghostfieldové – Strašák v poli. Seidion bydlel se svou ženou, synem, dcerou a matkou v poměrně velkém domě na kraji vesnice. Bard brzy shledal, že se jedná o velmi šťastnou domácnost. Ženy se skvěle staraly o domácnost – dům byl dobře zařízený, útulný, ale uklizený, a Seidion vždy přiložil ruku k dílu. Seidionův syn nebyl nikdo jiný než odvážný chlapec z pole. „Málem bych zapomněl, pane barde, jmenuji se Rionard.“ představil se Blodynovi, když ho provázel po jejich domě. A Seidionova dcera Molly, která se po starším bratrovi téměř ve všem opičila, se bardovi představila hned, jak se vrátili do kuchyně. Barda ubytovali v kuchyni na slamníku. Seidionova manželka Helena sice navrhovala, ať mu syn a dcera přenechají svůj...
Stromopsaní – Chlad a tma
Navázáno na kapitolu od Helenie Kukkové – Slibný začátek Ještě když procházel po boku městských stráží branou, zářil štěstím. Družné a veselé srdce bardovo nadšeně zaplesalo, už když se voják zmínil o slavnosti poprvé, ale až s blížícím se městem ho pohlcovala ta pravá slavnostní nálada. Začínala daleko před hradbami dlouhou řadou vozů s vínem, kupci na kozlících se nehádali jako obvykle, ale smáli se a v žertu na sebe pokřikovali. Samotné útroby města už pak slavností přímo žily – ulice se hemžily veselím a výzdobou, tu a tam tak nevkusnou, až to bardovi přišlo krásné. „Ve kterém hostinci máš přátele? Ukážeme ti cestu,“ naklonil se k němu velitel stráží, když znenadání zastavili uprostřed rušné ulice. „Ehm,“ pronesl bard nejistě. „U Draka!“ něco říct musel a...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
