Nekouzelná pomoc
Několik set let zpátky existovala kdesi v severní Anglii malá kouzelnická víska, od okolního mudlovského byla chráněna všemožnými kouzly, a tak o ní mudlové neměli sebemenší ponětí. V této vísce žil i desetiletý chlapec, David. David byl syn sedláka a hrnčířky, a tak mu jeho rodiče nikdy nemohli dopřát všechno, co by zrovna chtěli. Byli to kouzelníci, takže se neměli vyloženě špatně, magie jim v mnohém pomáhala, ale většina sousedů se holt měla lépe, a tak se Davidovi jeho vrstevníci často posmívali. Chodil v ošuntělém oblečení, sladkostí měl pomálu a kapesné žádné. David přitom byl velice šikovný a manuálně mnohem zručnější než všichni jeho vrstevníci, ale to nikoho ve vesnici čarodějů nezajímalo. Ten rok přišla krutá a dlouhá zima, a tak na jejím konci byla...
Posedlost
V zajetí obsese bez kontroly se mi můj rozum na kusy drolí, jako by se ta posedlost chtěla dostat do celého mého těla. Jsem posedlá jídlem nezdravým, a když to na mě přijde, tak jím. Když se do mě vetře posedlost, nedokážu jí říct: „Mám tě dost!“ Obsese napadá přemýšlení, přítomnost maže, nechává snění. Strojené plánování života. Velké cíle a pod tím prázdnota. Čas od času mě amok chytne, chci vlastnit knihy nenasytně, mít prostředky a kapsy plné, vím, že to není smysluplné. Nejsem posedlá vlastní podobou, přesto trpím vzhledovou chorobou. V obsesi přemýšlím, co by, kdyby, netuším, co se mi vlastně líbí. Světlé chvilky mojí posedlosti naplní touha po vzdělanosti, naneštěstí nejsem vytrvalá a často už jsem učení vzdala. Posedlost patří k mým...
Stromopsaní – Strašák v poli
I. kapitola První ranní paprsky hladily svěžím dotekem lesní mýtinu, až pozlatily husté obočí spícího muže. Ten se jemně zachvěl, než procitl a zpoza svého těžkého pláště, do kterého byl zachumlaný, se rozhlédl kolem. S veselým pobrukováním pohladil místo, kde spal, jako by přírodě tím gestem děkoval za pohodlí, a sebral svůj skromný majetek. „Nejlepší čas na dobrodružství je právě teď,“ promluvil tichým melodickým hlasem ke stromu u mýtiny, který mu po celou noc věrně hlídal uzlík, hůl i starou loutnu. „Děkuji, příteli, za věrnou službu!“ dodal a vykročil po stezce, kterou za soumraku předchozího dne opustil. Slunce už vystoupalo vysoko, když se bard Blodyn přiblížil na dohled k větší vesnici. Zářila v poledním žáru jako drobné kamínky v trávě, usazená v...
Stromopsaní – Noční děs
I. kapitola Noc byla hluboká a bezesná. Alespoň z počátku. Nedlouho po spokojeném usínání se cosi vkradlo do spaní znaveného barda. Neurčitý pocit, snad sen, který se nechtěl nechat vidět. Pokoušel pár okamžiků tvrdého spáče a ten, aby se protivného rušení zbavil, se po tom záhadném čemsi ze spaní ohnal. Probudil ho strašlivý skřek a leknutí, trefil něco měkkého. Po chvilce tápaní v nočních stínech mu padl unavený zrak na půl metru vysokého výra. Pohled ho vyděsil, protože výr, na rozdíl od ležícího barda, stál důstojně na zemi a na Blodyna ze své úctyhodné výšky shlížel. Veliké žluté oči jakoby přímo planuly, noční pták si uhladil rozcuchané peří a kývnul hlavou, jako by chtěl pokynout zobákem. Blodyn to gesto nepochopil a zabýval se bolavým uchem – sova ho do...
Stromopsaní – Slibný začátek
I. kapitola „Hej, tuláku,“ ozval se kdesi shůry hromový hlas, který probral Blodyna z mrákot. Něco tvrdého ho tlačilo do žeber, a přestože ve snu ještě objímal sličnou šenkýřku z nedávno navštívené krčmy, její teplo se kvapem vytrácelo, jak se mysl neochotně vracela do reality. „Slyšíš? Ať už jsi na nohou!“ ozvalo se ještě hlasitěji a tupá bolest na žebrech zesílila. Podařilo se mu otevřít oči, zamžourat do šera a konečně vzhlédl ke zdroji toho rámusu. Nad ním se skláněla nevraživá tvář zarostlá vousy a dojem dokreslila jezdecká bota, která ho teď už nevybíravě dloubla do boku. Nebylo to probuzení, na jaké byl Blodyn za poslední týdny zvyklý. Příliš časné a ani trochu příjemné. Věděl ale, že i z nevlídného rána se dá vykřesat zajímavý den, a proto zahnal chmurnou...
Stromopsaní – Hradby
I. kapitola Když se probudil, mýtinu už osvětlovaly paprsky slunce. Připadal si odpočatě, což pro něj byla, po několika předešlých nocích, příjemná změna. Chvilku mžoural po okolí, dokud nepřestal vidět rozmazaně. Poté se opatrně postavil, posbíral si své věci a rázným krokem se vydal po lesní cestičce vedoucí do neznáma. Neušel ani kilometr, když kousek od cesty uviděl lesknoucí se řeku. Už to bylo poměrně dlouho, co šel okolo nějakého zdroje vody. Rozhodl se proto, že se trochu opláchne a nabere si do měchu vodu na cestu. Cestou k řece se musel prodrat několika po pás velkými keříky, ale nakonec se mu podařilo se k ní bez nějakého vážnějšího úrazu dostat. Voda v řece byla čirá, takže mohl vidět i menší rybky plavoucí v ní. Vyndal si tedy měch a opatrně ho...
Stromopsaní – V cizím kraji
I. kapitola Barda probudila náhlá tíha na prsou. Probral se z počátečního šoku a vyvrátil hlavu, aby si prohlédl to, co si z jeho hrudníku udělalo postel. Hebký, zrzavý kožíšek. Mrtvá veverka, v jejímž nebohém tělíčku byl zabodnutý šíp. Jako první Blodyn pomyslel na útok. Poté na snídani. Veverka vypadala pěkně vypaseně a barda hned napadlo, jak je zvláštní, že včera dlouho unikala jeho zvídavému pohledu, když vypadala jako obrovská tlustá koule. A musela to být ta samá veverka, protože měla mezi očima tu neobvyklou bílou rozetku, které si včera všiml. Ale proč šla za ním? Nakonec to Blodyn pustil z hlavy, vzkřísil včerejší oheň a veverku na šípu umístil na dvě vidlice zaražené do země. Vůně pečínky se linula celým lesem, bard si zatím hřál nad ohněm zkřehlé...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
