První den ve škole
V pátek hned po ránu sova přinesla mi zprávu. Do školy jsem se dostala, radostí jsem hopsala. Na nákup jsem letěla, rozpadlé šaty koupila. Peněz mi zbylo drobátko na kouzelné párátko. Pan Ollivander se jen mih, jaký já jsem měla švih! Teď párátkem nemávám, o okolí se obávám. Dočkám se teď času, jako husa klasu. Jak se kouzlit naučím, bezpečí všem zaručím.
Příběh exorcistky – 2. kapitola
Dívala jsem se na tu školu a byla dost nejistá. Celkem jsem se bála, co mě tam čeká, ale zároveň jsem se tam hrozně těšila. Mohlo to znamenat splnění mého snu. Snu chránit ty, které mám ráda, a už nikdy nedovolit, aby mi někoho blízkého zabili. Zhluboka se nadechnu a pobídnu Shadowa krokem dopředu. Jeli jsme až k bráně, kde jsem seskočila a raději si dala na hlavu kapuci. Sice by mě nikdo poznat neměl, ale jistota je jistota. Stáli tam dva muži v tmavých uniformách se znakem exorcistů. Podívali se na mě a na mého koně. „Další zájemce o naši školu?“ usmál se jeden kupodivu mile. Vypadal prostě jako ten typ, co by nejraději všechny zabil pohledem, ale první dojem není kolikrát vše. Nikdy nesuď jen podle vzhledu, Leah, pomyslím si a pak konečně přikývnu na jeho...
Moje maminka
Moje maminka chodí do práce, přesto dělá dobré lívance. Umí zpívat, kreslit, hrát, občas také trochu řvát. Táta na ni občas křičí, mamka si dá pouze liči, tatínka si nevšímá, radši křečka pochová. Potom oběd uvaří, seriál jí uvádí. Má nás ráda a my též, taťkovi večer maže pleš. Moje máma, maminka, když vidí malá miminka, pohladí je po vláskách a odejde po krůčkách. Máme ji moc rádi, jsme s ní kamarádi.
Ze života hůlky
Osudy mnohých lidí a věcí jsou si velmi podobné. Jaký život má vlastně hůlka a jak ho prožívá? Je to snad bezproblémové partnerství navěky? Každý vztah potřebuje čas, aby se mohl vyvíjet a vylepšovat, či zaniknout. A stejné je to ve vztahu kouzelníka s hůlkou. Na samotném počátku byl jen chlad a temnota. Neexistoval život, magie ani světlo. Potom přišel ON a já konečně začínám cítit. Cítím žár! Srší jiskry! Začínám žít! Pociťuji štěstí a naději, které naplňují celou mou existenci. Vnímám jen svou sílu, kterou můžu měnit svět. A chci jej měnit! Jsem tvrdá a nepoddajná. Mám své požadavky a cíle, za které hodlám bojovat. Budu ještě silnější, až najdu toho pravého partnera, který bude mé cíle sdílet a pomůže mi s jejich plněním, a já udělám všechno pro to, aby i on...
Nebezpečí zániku
Anotace: Roky utrpení a nenávisti se vyplatily. Elen Carter se vrací do hry, po letech v Azkabanu prchá, aby pomstila sebe, své blízké a celou kouzelnickou společnost. Autor: Brianne Jamie Morgan Byla jsem štvanec, uprchlík, azkabanský vězeň na útěku. Spravedlnost a práva zanikly v zmanipulovaném světě Ministerstva kouzel. Pokud jsem někdy chtěla svědčit ve prospěch své neviny, dočkala bych se pouze výsměchu ze strany vyšetřovatelů. Nikdo nebyl na mé straně, nikdo nevěřil, že jsem svého nevlastního otce smrtijeda nezabila jen tak, ale pod vlivem obrany. Zachránila jsem si holý život a co z toho nakonec vzešlo? Roky utrpení a trýznění v Azkabanu. Marně jsem prosila o vysvobození, ale mozkomoři nikdy nebyli milostiví. Jsou to zkrátka plachtící kreatury bez špetky...
Síla Trojice
Úvod: Znovu jsem se procházel parkem Jiráskovy sady a nechal se unášet zpěvem ptáků. Ovládl mě pocit naprostého uvolnění, pocit naprosté úcty ke zdejší přírodě. Kráčel jsem po upravené cestě kolem stromů a pozoroval jejich majestátnost. Pak jsem dostal impuls, abych se jich dotkl, abych se s nimi více seznámil. Přiložil jsem proto své dlaně na jejich suchou kůru a vnímal jejich energii, která mnou prostupovala. Opravdu jsem cítil něco, co by se dalo definovat jako jejich vlastní energie, jejich zpráva pro mě… Autor: Stanley Smoker Kapitola 1 Cestou z parku jsem šel za Šárkou do práce. Dneska končila dříve, tak jsem jí napsal sms, že se pro ni stavím a zajdeme do čajovny. Na displeji mého telefonu se objevilo: »Dobrý nápad J. Š.« Čekal jsem před Rosmannem. Když se...
Aranis
Setkáváme se s elfkou, která má moc složité jméno na to, aby si ho lidé zapamatovali ve světě, kde se kouzla netěší oblibě – ve stylu DrD. (Autor požádal o anonymní vydání) I. Přeskočilo mi, napadlo elfku. Její jméno bylo Arakana Nisvera. Spoustě lidí přišlo až nezapamatovatelné. Spousta bytostí – ano, nejen lidé, – ji začali nazývat Aranis. Co už ale bylo zapamatovatelné na rozdíl od jejího jména, byl její vzhled. Byla pěkná, vypadala tak na 25 let, měla po prsa dlouhé, světle blonďaté vlasy. V nich byla vpletená peříčka dravců, která ptáci poztráceli při svých toulkách. Krom nich zde také byly korálky červené, zelené a modré barvy, příležitostně s nějakým vyřezaným znakem, a barevné šňůrky, co sloužily jako gumičky. Její obličej byl světlý. Vlastně když tmavl,...







