Starší příspěvky
Vzpomínka na mě XIV.
Když jsem se probrala, slunce se už dotýkalo západního horizontu. Den uběhl stejně rychle jako můj život. Posadila jsem se a třela jsem si hlavu. Ležela jsem na místě, kde jsem zemřela. Narozdíl od prvního jsem svůj druhý pád přežila.
Neskutečná povídka
Zavzpomínejme a vraťme se do roku 1952. Lze bezezbytku dodat, vraťme se do minulého století.
Vzdor osudu
„Já ale nechci takový život. Chci být malířkou, cestovat po světě a poznávat jeho krásy. Podívej, tohle jsem malovala pro vás. To jsi ty a…“
Vrána
Dovolte mi pochlubit se s jednou svojí šuplíkovou záležitostí. Měla by to být parodie na Havrana od známého spisovatele E. A. Poa v prostředí našeho milého hradu. Jestli je zdařilá, či nikoli posuďte sami.