Kolej

Jaké to je, když nemáte tušení o tom, kam Vás Moudrý klobouk zařadí, a Vy máte strach, že skončíte ve špatné koleji? Příběh o tom, že Moudrý klobouk pro Vás vždy vybere tu správnou kolej a vždy si v ní najdete přátele. * Byl větrný zářijový den a já stál se svými budoucími spolužáky v bradavické Velké síni. Před námi na malé dřevěné stoličce ležel Moudrý klobouk. Klobouk, který měl rozhodnout o mé budoucnosti na Škole čar a kouzel v Bradavicích. Cítil jsem nervozitu, takovou, jakou jsem ještě nikdy nezažil. Kam mě Moudrý klobouk zařadí? Bude to Zmijozel, který všichni tolik nesnáší, Nebelvír, kam chodili největší čarodějové všech dob, Mrzimor, o kterém všichni říkají, že je to nejhloupější kolej, i když jsou prý milí a ochotní, anebo Havraspár, kam chodil můj...

Autor : dne 08/29/2017 | Svitky pergamenu, Ze zdí hradu | 0 komentářů

Slaboch, či rváč?

Autor: Anonymní Tys neslyšel můj noční pláč, myslel sis, jak statečný jsem rváč. Se životem já se peru, ani však nevím, kde sílu na to beru. Myslel sis, jak člověk jsem šťastný, se všemi že poperu se pastmi. Já však jen prostý slaboch jsem, říkám si: „Bože, už mi život vem!“ Přesto jsem moc slabá, než abych si život vzala. Já večer často pláču hořce, že ve mně matka vidí pouze sobce. Usnout a už se neprobudit, budoucnost v dál zahodit, to je moje přání, splňte ho, má paní. Mou paní je teď Smrtka, milosrdná stará tetka. Ta sekne svou kosou, můj život už nebude jen pózou. Vzduch se mi zasekne v hrdle, do temnot pak padnu hnedle. Ty měl bys být z toho celý pryč, ale vezmeš jen svůj ostrý rýč. V zemi díru vykopeš, bez okolků mě tam zahrabeš. Povzdechneš si jen, že...

Autor : dne 08/13/2017 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Vymodlené dítě

Jediný syn vzhlíží ke svému otci jako k bohu. Chce být dokonalým synem a otce vnímá jako dokonalého člověka. Ale jedna jediná škodolibá poznámka chlapcovo přesvědčení převrátí vzhůru nohama. Společnost se přesunula ze dvora do sálu s halasností rozvodněné řeky. Pánové se plácali po ramenou, někteří si uštědřili i mužné objetí, zatímco dámy nakláněly hlavy a rychle stahovaly chlupaté rukávníky, aby si mohly zlehounka potřást rukama. Etiketa svazovala i děti, takže úklony, smekání a potřásání si museli odbýt i potomci vznešených hostí. Eruinovi bylo předevčírem deset let. Otec mu dal nádhernou dýku vykládanou granáty a posadil si ho na klín, což se stávalo velmi zřídka. Eruinovo srdce zešílelo vzrušením a tlouklo tak silně, že to musel cítit i sám lord komoří, pán...

Autor : dne 08/04/2017 | Svitky pergamenu | 0 komentářů

Láska

Autor: Natally Daley Láska je jako jarní růže, do lásky ti nikdo nepomůže. Bez lásky je člověk ztracen, jeho život je pak zkrácen. Láska na srdci je kámen, každého spálí jako plamen. S tajnou láskou málo zmůžeš a srdcem si nepomůžeš. Však nejlepší kamarád pomůže ti a vzápětí ostatní prozradí ti, že pro jinou už s každým zápolí, potom, že srdce zabolí. Jen čas hojí staré rány, ale jizvy, ty zůstanou zachovány. Až nastane správný čas, objeví se ten pravý...

Autor : dne 06/18/2017 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Stále ťa milujem – 2. kapitola

Lou sa rýchlo postavila a pokrútila hlavou. „Neprichádza do úvahy!“ Alex sa s ňou nemienil dohadovať. „Jednoducho idem s tebou! Aj ja mám s kráľom nevybavené účty!“ Chvíľu sa navzájom prepaľovali pohľadmi, až nakoniec Lou prikývla. Nemalo cenu ho prehovárať. Assassini vždy držia spolu, znelo jej neustále v hlave. „Bene, ale potrebujeme plán,“ zahlásila Lou. Alex vstal a pokynul jej, aby ho nasledovala. Spolu sa vybrali do kuchyne. Nebola veľká, ani honosná. Alexova rodina bola síce bohatá, no nikdy si nepotrpeli na luxus. Preto Lou neprekvapilo, keď videla už trochu zhrdzavený šporák a kuchynské skrinky, z ktorých už opadávalo drevo. Sadla si za malý kruhový stôl a pozorovala Alexa, ktorý niečo hľadal v zásuvke najväčšej skrine. Potichu pri tom nadával. „Á, tu je...

Autor : dne 06/17/2017 | Stále ťa milujem, Z knihovny K. Popletala | 0 komentářů

Ty a já

Autor: Natally Daley Společná píseň nám tu hrála, já jsem se u tebe hřála. Bylo to jako krásný sen, avšak iluze byla to jen. Teď máš jinou a mně slzy po tváři se řinou. Nevím, čí je to vinou, ale ty už nejsi mým hrdinou. Opět hraje ta píseň známá, jednou se zas potkáme a já najevo ti dám, že bez tebe se skvěle mám.

Autor : dne 06/17/2017 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Dívka, jež netušila, že kouzla existují

Jak to vypadá, když si žena, která nemůže kouzla vystát, pořídí děti s kouzelníkem? Jak to vypadá, když nemáte tušení, co se okolo vás děje? Jak to vypadá, když nechcete do rodinné koleje kvůli tomu, jakou má pověst? Příběh Marthy odpoví. Jednoho dne drobnou holčičku vzbudilo klepání. Myslela si zkrátka, že začalo pršet, ale ten zvuk byl jiný, než bývají dešťové kapky bubnující na okenní tabulky. Podívala se z okna. Vzápětí ji napadlo, že snad ještě spí, a proto se vydatně štípla do tváře. Ale sova, která za ním seděla a mírně znuděně klepala nožkou do skla, tam skutečně byla. Martha se tedy zmateně vyštrachala z postele, aby mohla sovičku pustit dovnitř. Všimla si, že zvíře má na nožce obálku, a tak ji odvázala. Stálo na ní: „Slečna Martha Having, Habrová 6,...

Autor : dne 06/15/2017 | Svitky pergamenu, Ze zdí hradu | 0 komentářů