Halloweenské horůrky – Emily Moonová

Probudila se v temném lese uprostřed mrazivé noci. Nepamatovala si, jak se tam dostala nebo proč tam je. Vzpomínala si jenom na ten podivný šramot, který se ozýval za oknem. Pamatovala si, že se šla k oknu podívat, odtáhla záclonu a… Pak už vůbec nevěděla, co se dělo. A teď tady ležela na ledové zemi pokryté bílým jinovatkovým potahem, se stromy kolem ní cloumal prudký vítr a tma kolem byla zcela neprostupná. Překvapivě ale necítila chlad, ačkoli na sobě měla jen pyžamo a svetřík.

Pokusila se vstát, ale přitom se rukou opřela o louži něčeho mokrého a teplého. Krev?! Vyděsila se. Znamená to snad, že je zraněná, je to její krev? A když ne, tak čí tedy? Připadala si čím dál zmatenější. Instinktivně se vsedě schoulila, ačkoli žádnou zimu ani v nejmenším necítila. Okolí už se začínalo prosvětlovat, nebo jí to aspoň tak připadalo. A stejně tak už si trochu vybavovala, co se stalo předtím. Nějaký muž, před jejím oknem. Byl pohledný a něco jí říkal a to něco znělo velice lákavě. A tak za ním vyšla ven – ale proč se neoblékla, proč v takovém mrazu vyšla ven tak nalehko? Co to bylo za muže, že ji dokázal tak okouzlit, že provedla něco tak nerozvážného?

Postavila se na nohy a překvapilo ji, že se jí celé třesou, jakoby uběhla maraton. Otočila se, ale o něco na zemi zakopla. Podívala se pod sebe a ztuhla. Vedle ní totiž ležela jiná dívka, která ale byla bílá jako stěna a byla celá od krve. Hlavu měla v nepřirozeném úhlu a evidentně byla mrtvá. A ona tam u ní stála a polila ji hrůza. Něco zabilo tuhle dívku a zabije to i ji. Musí utéct, hned teď! Jak se rozhlédla, všimla si, že i ona má celé oblečení od krve. A ruce taky a… S hrůzou si uvědomila, že má krev i v ústech a na rtech. Ne, to přece nemůže být pravda! Zasténala a otočila se k útěku. Prchala bez cíle, ale po nějaké době pocítila žízeň. Zastavila se, zaťala pěsti a otočila se zpět směrem k městu. Musí si sehnat snídani. Nemá cenu s tím bojovat.