Nikdy sa neotáčaj – 2. kapitola: Skúšky
McAfferty ju zaviedol pred budovu japonského štýlu, so sedlovou strechou vyrobenou z obrích sekvojových polien. V okolí bol uhrabaný štrk a v čistom rybníčku plávalo pár oranžových rybiek. „Nepochybujem, že vieš, čo je toto za budovu,“ prehovoril McAfferty. „Dojo?“ skúsila. Prikývol a cez široký otvor vstúpili dnu. V pomerne veľkej miestnosti tam trénovalo štyridsať detí oblečených v bielych kimonách, previazaných čiernym alebo hnedým pásom. Nechávali sa prehadzovať cez rameno, rôzne sa krútili, kopali, padali na zem a znovu bez problémov vstávali. Yhwana na to s úžasom pozerala. Vždy si chcela bojové umenie vyskúšať, no nikdy na to nemala príležitosť. McAfferty ju zaviedol do menšej miestnosti po pravej strane. Stena naproti bola čisto biela a v strede bol...
Stále ťa milujem – 5. kapitola
Autor: Nika Rose Marano Slnko už zapadalo a pomaly sa blížila noc. Obloha sa stmavila, a tak poskytovala tmu, ktorá dopadala na Podhoru. Niektorí ľudia sa už schyľovali domov, no niektorí ešte zostali vonku a zabávali sa. Bavili sa natoľko, že si ani nevšimli, že sa otvorila vstupná brána a dnu vošiel mladý tmavovlasý muž, odetý v čiernostriebornom odeve z drahých látok. Jeho modré, no zato temné oči blúdili po budovách, ktoré míňal. Jeho dlhý fialový plášť za ním vial a zanechával tak za sebou menšie kúdoly prachu. Na okamih sa zastavil a prezrel si skupinku mladých dievčat, ktoré postávali neďaleko od neho. Jedna, dlhovlasá blondína, si ho povšimla a mrkla naňho. Muž sa pousmial a vybral sa k nim. „Nemali by ste byť tak neskoro večer vonku, dámy,“ poučil ich s...
Láska ze zápěstí – 1. kapitola
Autor: Arizona McBaker Nacházíme se v zemi Wheitho, kde láska není brána jako dobrodružné hledání, ale jako něco již předem určeného. Každý již od narození svého ví, kdo je jeho osudová láska. Má to ovšem malý háček – neví jeho jméno, vzhled ani kde se nachází. Ví ovšem dvě slova, která každého nutí hledat a pátrat. Ví první slovo, co kdy jeho láska řekla, a ví poslední slovo, co kdy řekne. Tato dvě slova se každému vryjí do kůže, do levého zápěstí, v momentě, kdy se narodí. Vaše láska v tento moment ještě nemusí žít, anebo jí může být 29, vy ale v každém případě máte ona osudná dvě slova vrytá do ruky. A vaše druhá polovička má do ruky vryta slova, jež pronesete vy. Příběh vypráví o osudech jednoho mladíka – Leonarda Howlanda, který již od svého 15. roku hledá...
Poklad na dně Hannibalova jezera
Vše to začalo jednoho dopoledne, když jsem vymyslela skvělý plán pro mě, Anee, Bete a Karol jako zábavu na odpoledne – potápění. Byl to můj nápad a teď jsem se těšila, co mi holky poví. První jsem našla Anee u vývěsky seminářů. Na moje zeptání mi odpověděla, že určitě ano, a šla se připravit. Další jsem potkala Bete na cestě do Velké síně. Odpověděla mi: „Ty jsi teda milovník vody, co? No samotnou tě nechat jít nemůžu, to ne, ale že by se mi chtělo, to taky ne,“ ušklíbla se. ,,Na to si musíš zvyknout!“ uculila jsem se na patronku a běžela hledat Karol.Našla jsem ji až po dlouhém hledání v Ďáblově jámě. Zvedla hlavu od hádání a tázavě se na mě koukla: ,,Mám takový jeden plán na odpoledne. Co se jít potápět do jezera? Anee a Bete by šly, co ty? Vodní lidi jsou už...
Kapka
Utápět se v temnotě Pomalu se probouzet Cítit prázdno v prázdnotě Myšlenky hned propouštět Lhát si o rozjasněných síních A v srdci cítit chladný led Otázku hledat v otevřených skříních Pak vymýšlet si odpověď Svůj život držet na provázku Když osud kostky hraje Prohraješ-li tuhle sázku Tvé tělo brzy skaje Jak slza osamělé dívky Když hloubku tachometrem měří Už nedoufáš v lepší zítřky Tvé tělo vodu čeří
Zakliaty jednorožec
Temným lesom beží krásne stvorenie, ktoré naháňa muž s lukom v rukách. Brodí sa za ním cez všetky snežné záveje. Po ničom netúži, len vidieť ho trpieť v mukách. Zrazu šíp z luku vystrelí, kým jednorožec uteká v popredí. Krásny tvor náhle padá k zemi, pri tom sa lesom ozývajú jeho náreky. Lovec pomaly kráča ďalej, po krvavej stope malej. Kvapky krvi sa na snehu pekne lesknú, k ranenej zveri ho krásne nesú. Odkryje kere a zbadá ho. Zranený klesá k lesnému potoku. Otočí hlavu a vidí, ako sa lovec blíži v pomalom kroku. Stíhací, z očí do očí na seba hľadia. V očiach tvora prosebné slzy sa vryli, už nemá na útek vôbec žiadne sily. Lovec zaváha a v zápätí bodne. Jednorožčia krv je jeho dielom preliata. Už je na odchode, no musí sa obzrieť. Nad mŕtvym telom je žiara...
Děvčátko a andělé
Autor: Lucie Bjolková Se svými stíny děvčátko si hraje, v hořkosti slunce její tvář taje. Šeptá si potichu, nesmí být slyšena, píseň ze zpěvníku – jediná štěstěna. Všichni padlí andělé vedle ní leží, ona jim šeptá stránky, jež oni střeží. Poslední poklad, ten oni nesmí jí vzít, a v duši rozklad, ten znamená „být“. Někdo těm andělům rozlámal křídla a ona jediná začla je vídat. Malá a nevinná spatřila moc, teď jedině děsí ji život, den a noc. Kdo to kdy spatřil, anděly na zemi, jsou jich tu stovky a všichni jsou zraněni. Jak pomoci jim, sama nevím, a tak tu sama mezi nimi sedím. Samotní, zranění, staří jak já. Bezmocní, bezcenní, tak je každý vídá. Jen já v nich našla přátele, a tak jim zpívám různé ortele. Snad znovu vzlétnou na oblohu modravou. A na mě z výšin...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
