Netvor a princezna – část třetí: Linette 1/2
I To zvíře… Ta věc… Odněkud se to vynořilo, strhlo ze mě toho nenechavého opilého muže a vzápětí se s ním válelo po zemi. Zůstala jsem stát u zdi jako přibitá. Nedokázala jsem se ani pohnout, jen jsem stála, oči dokořán, pootevřená ústa. Skoro jsem i zapomínala dýchat. Pozorovala jsem scénu před sebou. Ten netvor držel muže pod sebou, svým obrovským, krvácejícím tělem doslova přišpendlil muže k zemi. Těžkýma rukama – nebo to byly spíš tlapy? Rozhodně na nich byly drápy! – drtil štamgastovi ramena. Ten řval a prosil o slitování, ale zdálo se, že netvor se mu právě snaží tesáky rozdrásat hrdlo. A potom na mě krátce vzhlédl. Jako by se chtěl ujistit, že mi nic není. Že jsem v pořádku. A já zahlédla ty zlatavé oči. To snad… „Sebastiane…“ vydechla jsem. Musela jsem to...
Ľalia medzi tŕním – časť 1.
Rok 185 po Kristovi. Je to čas Rímskej ríše a kresťanstva. Rím zaberal väčšinu sveta a ľudia opustili staré zvyky a obrátili sa ku kresťanstvu, ale ľudia na severe pod nich nepatrili a stále medzi nimi panovali staré zvyky a verili vo svoje božstvá. A to boli Slovanské kmene a Normania. V jednom Slovanskom kmeni zasvätenému Triglavovi, bohu s tromi tvárami a vládnucimu nad juhom, východom a západom… Na kmeň začali padať prvé lúče slnka. V kmeni stále vládol spánok, a kde tu vyšla z jedného obydlia dievčina. Merala asi tak meter sedemdesiatpäť. Mala vlasy biele ako sneh, čo sa u týchto kmeňoch veľmi nevidelo, ktoré mala dlhé až po zadok, husté a zapletené do vrkoča, čo značilo, že je ešte slobodná. Mala zelenomodré oči, pery plne vytvarované, líca červené,...
* Šperkovnice královny Magdalény *
„Budete si přát ještě něco, Výsosti?“ „Ne, ne, to je dobré, Anno, děkuji,“ usmála se od zrcadla na svou komornou a ta s úklonou opustila komnatu. Stařičká královna se znovu zkoumavě zadívala na odraz své tváře a pozorovala detaily. Pak vzala ze stolku kartáč a znovu několikrát pročísla dlouhé prameny stříbřitých vlasů. Zdálo se to téměř nepředstavitelné, že kdysi byly světle hnědé a leskly se jako lakované dřevo. Jak to všechno tak rychle uteklo! Královna se zastavila pohledem na dřevěné šperkovnici před sebou. Ach, ta by mohla vyprávět… S jemným úsměvem si vzpomněla na svou maminku a páté narozeniny, ke kterým tuto šperkovnici dostala jako dárek. Maminka jí tehdy kladla na srdce, že o šperkovnici se každá žena dobře stará a ukládá do ní své poklady. Již tenkrát...
První sníh
Promnula si ruce, aby si je zahřála. Bylo chladno a ona už asi hodinu čekala venku. Ten už nepřijde, povzdechla si a cítila, jak se jí do očí hrnou slzy. Je blbá, blbá, blbá. Copak si vážně myslela, že přijde? Že po tom, co mu rozchodem tolik ublížila, ji ještě někdy bude chtít vidět? Že k ní chová cokoli než spalující nenávist? Jenomže odejít nemohla. Ne před tím, než mu řekne, jak to všechno vlastně bylo, a než to celé napraví. Došla k nedalekému pojízdnému stánku s kávou a objednala si velkou horkou čokoládu. Oni jsou na tom ještě hůř než já, stát tu takhle celý den. Neměla bych si stěžovat, že čekám hodinu na někoho, komu jsem zlomila srdce, napomenula se. Ale nebyla si jistá, jestli je to pravda. „Děkuju,“ usmála se na slečnu, která jí čokoládu podala. Pak...
Povídky z rezavého hrnce – 1. díl
Série povídek na pokračování s křížovkou na konci. Jak to bude dál? Luštěte a zjistíte to… Sára Crewbaltová žila úplně normální život ve svém světě Strangebathnu. Tedy do té doby, než se v portálu do lidského světa udělala malá škvíra, ona skrz ní proklouzla ven a poznala svoji životní lásku. A když se nyní cvičí ve zdejším hradě, aby předávala zprávy své rodné zemi, začne se dít plno malých náhod, které na sebe navazují. Jak to dopadne s jejím světem? Byl průměrný trénink, takový, jaké jsem s Edwardem zažívala den ode dne. Šerm, šerm, pauza, běh a zase šerm… A to vše jsme prováděli bezchybně. Já, utajená učednice, a on, velitel stráží. Riskovali jsme pro sebe život toho druhého – a proto to bylo tak zábavné. Už mi ani nevadily nakrátko ostříhané...
* Úplňkové vyhlášení 08/18 *
Milí čtenáři, drazí spisovatelé, vážení návštěvníci čítárny Pod vrbou, je tu další úplněk a s ním kromě tradičních informací o dění v hradní čítárně i dlouho očekávané vyhlášení letního klání Vrba ve víru živlů. Na úvod mi dovolte poděkovat za ohlasy, které se objevují u mě v sovinci – ať už jde o reakce přímo na živlovou soutěž, nebo obecně k chodu Sub Salix. Je příjemné vědět, že čítárna opravdu má své čtenáře a že Vám není lhostejné, co se tady děje. Díky. S tím souvisí dvě soutěže, které v tuto chvíli najdete vypsané na hradě: jednou z nich je Červencová čítárna, která končí již zítra, 27.8., a která cílí na zanechávání komentářů u přečtených děl. Druhou soutěží jsou Nápady pro Sub Salix. Při názvu soutěže Vás její zadání zřejmě nepřekvapí… Jde nicméně...
Na palubě Jasmínového květu
Vzdušná povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Tři sta sedmdesát dva, padesát jedna, šestnáct. Pro někoho jsou to možná jen čísla, pro mě však celý život, ze kterého není úniku. Nakloním se přes zábradlí a toužebně se zahledím dolů, nevidím však nic jiného než tmavá mračna, jako je tomu už několik dní. Zamračím se. S povzdechem odložím notes na bednu vedle sebe, seskočím na palubu a vydám se rovnou za nosem. Stejně daleko nedojdu. Přesněji řečeno jen tři sta sedmdesát dva metrů, než mě zastaví stejné dřevěné zábradlí na zádi. Ještě bych mohla projít těch padesát jedna metrů na levobok nebo všech šestnáct pater pode mnou, ale na to jsem moc líná. Raději sleduji, jak několik mužů napíná svaly, aby otočili kožená křídla a změnili náš kurz. Jasmínový květ míří...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
