Prožitý šok
Dvacátý třetí díl sepsaný na téma Banány to jistí. * Vypravěč seděl u postele. Sledoval, jak se vrbová dívka probouzí. „Má drahá přítelkyně, povězte, co se stalo?“ zašeptal smutným hlasem. „Hledali jsme biskupskou ložnici. Město nám otevřelo skryté dveře. Byla tam. Ležela na stole. Vzal ji. Chtěl utéct. Ale dveře už tam nebyly. Vrazil mi kroniku do náručí. Zavřel mě do skříně. Nalákal je na sebe,“ koktala Salix. Chlapec si přisedl k Salix a nabídl jí žluté zahnuté cosi. Odmítla. Chlapec jen pokrčil rameny, stáhl slupku a snědl ovoce, které ještě před pár dny neznal. „Bála jsem se. Nemohla jsem. Co když zemřel?“ rozbrečela se. „Určitě žije,“ uklidňoval ji Vypravěč. Redakční úpravy provedla Helenia...
Druhé okénko: Jak vrbu přešla závist
První adventní neděle si zaslouží příběh, a ne jen tak ledajaký. Chce to příběh úsměvný i hluboký, pohádkový a přece skutečný. Jeden takový by tu byl. Adventní povídka o vrbě z pera Jamese Watfara je právě takovým příběhem. Pusťte se do čtení… * Podzimní vítr rozfoukal poslední barevné listí a pomalu ale jistě zeslábnul. Nebe se začalo čím dál častěji schovávat za bílé mraky a netrvalo dlouho, než pocukrovalo kraj prvním sněhem. Všichni tu studenou nadílku, třpytivou a okouzlující, pozorovali se zatajeným dechem a slzou dojetí na víčku, jen vrba ne. Jen jedna vrba na kraji jezera, která se rozhodla, že nebude mít ráda Vánoce. A první sníh, to je jasné znamení, že se zase jednou Vánoce blíží. Celé roky slýchala vrba, od těch, co si pod ní tu a tam o všem...
Na faře
Dvacátý druhý díl sepsaný na téma Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. * Již druhý den vyčkávali na faře. Chlapec byl každou minutou nervóznější. „Kde jsou tak dlouho? Už by tu měli být. Nestalo se jim něco?“ opakoval stále dokola. „Existuje jedno přísloví. Nebo teprve existovat bude. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Vkládám do Aloise veškerou svoji důvěru,“ pronesl klidně Vypravěč, ačkoliv mu strach svíral útroby. Někdo však musel zůstat na pohled klidným. Chlapec se uvolnil, i když mu Vypravěč lhal. „Podívej, co jsem říkal,“ usmál se Vypravěč. Rychlým krokem se k nim blížila Salix. V rukou svírala kožené desky. Ve tváři se mísil šok s žalem. Těsně před chlapcem najednou omdlela. Redakční úpravy provedla Helenia...
První okénko: Cesta pod vrbu
Adventní kalendář otvírá své první okénko. Skrývá se v něm od všeho něco: je to double-drabble s trochou zamyšlení, několika verši, úsměvem a pozváním. To vše pro Vás do prvního okénka vetkl Tadäus Trottertickler. Příjemné zimní čtení… * Pomalu přichází čas slunovratu, lesní zvěř si začíná chystat zásoby potravy a celá příroda se připravuje na příchod zimy. Studený vítr ošlehává tváře všech, kdo se mu postaví, a časné mrazíky nám dávají naději, že se brzy dočkáme bílých Vánoc. Zima se podepsala i na jedné urostlé vrbě, pod kterou si všichni tak rádi chodíme číst. Poslední její lístek opadl a zanedlouho se na ní objevil kouzelný nápis: „Poslední lístek ze mě opadl; kdo teď bude si pode mě chodit číst? První sníh již na mě napadl; ke čtení je zde stále...
Nebezpečný hlad
Dvacátý první díl sepsaný na téma Mazanec a mazanice. * Utíkali chodbami a snažili se přitom nedělat žádný hluk. „Předpokládám, že bude mít kroniku u sebe,“ pronesl tiše Alois. „Biskupská ložnice?“ dodal. Vypravěč kývl na souhlas. Dávalo to smysl. Přemýšleli jak dál. Najednou se všichni otočili směrem k chlapci, kterému ukrutně zakručelo v břiše. „Musíme se rozdělit. Vy vezměte chlapce. My dva najdeme tu vaši slavnou kroniku,“ otočil se Alois na Vypravěče. „Sejdeme se u děkana na faře,“ rozhodl Vypravěč. „Zkuste sehnat něco k snědku. A nemusí to být posvěcené jídlo,“ pousmál se Alois. „A ty se tu přestaň opírat o tu mazanici. Máme tu nějakou práci,“ mrkl na Salix. Redakční úpravy provedla Helenia...
* Advent Pod vrbou *
Milí čtenáři, vážení spisovatelé, drazí návštěvníci čítárny Pod vrbou, je tu prosinec s chladnými rány a ještě chladnějšími nocemi, se závějemi sněhu a mrazivými obrazy na oknech. Zítra nás čeká první adventní neděle a všichni začínají pozvolna vyhlížet čas vánoční. Čítárna Pod vrbou Vám ráda zpříjemní čekání na Vánoce i mrazivé a zasněžené dny a naladí Vás adventní atmosférou… Je mi ctí Vám představit literární adventní kalendář, který bude letos hrát všemi odstíny fialové. Každý den se v pravé poledne otevře jedno z okének a s ním se Vám odemkne i literární dílo od jednoho z fialových obyvatel hradu. Čekají na Vás drabbles, básně rozverné i zadumané, povídky i zamyšlení, a možná i něco navíc… Sub Salix má tu čest zde zveřejnit díla, která vytvořili...
Z paláce Šalamounova: Fontána vitality
Je tomu již drahně let, kdy jsme mohli společně restaurovat svitky ze zdejšího paláce. Tehdy jsme se společnými silami snažili opravit deset svitků. Jen u devíti se nám to podařilo. Paláce zdi začaly praskat a nebylo bezpečné v nich setrvávat. Desátý svitek tak pohltil čas a nikdo již nezjistí, jaký příběh na něm byl sepsán. Naštěstí se podařilo očarovat zdi mocným kouzlem a je tedy možné do paláce opět vstoupit. Zrestaurování tohoto svitku se ujala slečna Arietty Liella Minette. Je tomu už dlouho, předlouho, co žil člověk jménem Izrahiah ze Síwy. Byl to muž velice moudrý, vzdělaný a uvědomělý, miloval vědu a umění a žil životem, který by mohl být příkladem pro mnohý lid. Kromě toho byl také známý a úspěšný – býval považován za jednoho z nejmoudřejších Egypťanů,...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
