Dvacáté třetí okénko: Tajuplné přání

Když večer všechno usne a hrad ztichne do klidného pochrupování, je slyšet jen cinkot dopadajícího sněhu na vánoční krajinu. Ale přece… Někdo je vzhůru… Kdo a kam se chystá? O tom vypráví drabble v již předposledním okénku našeho adventního kalendáře, opět z pera Eillen McFir Elat…

*

Byla hluboká noc, když konečně mohla nepozorovaně vyrazit k zamrzlému jezeru pod hradem. Přes rameno si přehodila brusle a do rukou vzala staré hrablo. Nebála se, že by narazila na školníka. Odpoledne mu věnovala láhev domácího dračího vína, o kterém věděla, že jej zbožňuje, a tak neodolá a večer si lahev otevře.

Když konečně dorazila k jezeru, sáhla do kapsy a vyndala očarované brýle, díky kterým dokázala vidět i za úplné tmy. Rychle si nazula brusle, stoupla si na zamrzlou plochu a s hrablem v ruce vyrazila.

Ranní paprsky odhalily na hladině jezera vzkaz vytvořený z odhrnutého sněhu:

KRÁSNÉ VÁNOCE!

Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.