Drabble k Imbolcu od Cassandry
Drabble do soutěže Imbolc Pod vrbou. * Zapálila malý oheň pred svojim skromným príbytkom. Už je ten čas. Konečne je tu nádej, že prečkáme naše prvé obdobie temna, zimy. Z chatky sa ozval detský plač. Povzdychla si a vrátila sa naspäť do vnútra. Ešte chvíľu a bude teplo, malej budem už aj môcť niečo dať. Nie len to mlieko. Vonku bol poriadny nečas, čo bolo skutočne dobré, pretože podľa tradície bude už čoskoro zmena a príde jar. Pozrela z láskou na malú Brigit. Pomenovala ju po bohyni. Pretože, keď sa narodila, tak jej prišlo, že jej dieťa je výnimočné a špeciálne, až vznešené. Tak preto vybrala Brigitu. Redakční úpravy provedla Helenia...
Imbolc
Báseň do soutěže Imbolc Pod vrbou. Svátek je tu zase po roce, mladá panna se koupe v potoce. V tento krásný jarní den, modlit se k ní budem. Zima není už tak velká, nastává nyní tepla délka. Bude pořád tepleji, a nám bude lépěji. Krávy na loukách jsou všude, čím to asi bude? Jejich mléko čistí tělo, každé dítě pít by ho mělo. Máma si nese smetáček a lopatku, asi jsem si nezasloužil oplatku. Už se zase stěhují věci, velký úklid je tu přeci. Redakční úpravy provedla Helenia...
* Imbolc Pod vrbou *
… Aneb na Hromnice každý den o článek více! * Čítárna Sub Salix slaví další svátek Kola roku, tentokrát Imbolc, Hromnice. Připomínáme si první záchvěv jara, kdy se zima už už zříká své vlády… Zapalte svíci, pohodlně se usaďte a přečtěte si, co k Imbolcu sepsali hradní spisovatelé, drabblisté i básníci. Příjemné hromniční čtení přeje Helenia Kukková
Netvor a princezna – část pátá: Linette 2/2
IV Zůstala jsem jako přimrazena a překvapením jsem zapomněla zavřít ústa. Co mi to právě řekl? Nemáš ráda šlechtice, a přitom jsi s jedním z nich odešla. Dívala jsem se na něj a snažila se v jeho slovech odhalit ten vtip, ale neobjevila jsem ho. „Cože?“ Tak dobře. Nic hloupějšího jsem asi říct nemohla, ale nic lepšího mě nenapadlo. Na okamžik se pobaveně uchechtl. „Slyšelas někdy… o knížeti z Trinidadu?“ zeptal se. „Ne příliš. Zemřel společně se svojí ženou. Zabilo je nějaké zvíře v lese, a protože neměli potomka, knížectví bez knížete brzy zaniklo…“ Vtom jsem si uvědomila pravdu. „Žádné zvíře je nezabilo, viď? Ty jsi trinidadský kníže.“ Přikývl. „Ale… tvá žena? Tys ji…?“ „Svatá Panno! Ne!“ ohradil se hned. „Samozřejmě, že jsem ji nezabil! Já… Ona…“ Chtěl něco...
ŠKM – Bílý úlomek
„Vrkú, vrkú, vrkú,“ ozvalo se z koruny stromu. Magdaléna zvedla oči a hledala ptáčka. Nic. Mlčel. Vzala do ruky pár šišek a z nudy se začala strefovat do stromu. Měla poměrně dobrou mušku. Jedna šiška, dvě, tři… Všechny se strefily na cíl. I tak jí to ale náladu nezvedlo. Nudila se. Uslyšela zašustění a zbystřila. V houštině lesa se něco pohnulo. Přikrčila se a číhala. Doufala, že to není žádný loupežník, o kterém jí čítávala chůva. Zatajila dech. Pomalu se vydala na sever, odkud se předtím ozval zvuk. Odhrnula větev a spatřila, že na louce za lesem jsou dva chlapci na honu. Vypadali, že tady nemají ani jeden co dělat. Stejně jako ona. V duchu se zasmála. „Kdo to byl?“ ozval se jeden z nich, když ho Magdaléna strefila šiškou. Potichu se chichotala a snažila se...
Netvor a princezna – část pátá: Linette 1/2
I Normální je to poslední slovo, které mě vystihuje. Jeho hlas jsem slyšela ve své hlavě ještě dlouho potom, co domluvil. Potajmu jsem ho pozorovala. Šel vedle mne a dával si pozor na to, aby mě nespustil z očí. Viděla jsem, jak se snaží působit uvolněně, ale přitom byl napnutý jako struna. Myslím, že poslouchal, jestli za námi nikdo nejde. I když to byl pořád napůl člověk, byla jsem si jistá, že má citlivější sluch, zrak a možná i čich než já nebo kdokoliv jiný. Byl také rychlejší a silnější než člověk. Věděla jsem od něj, že se takhle nenarodil, to jsem pochopila. Nezmínil se ale sám o tom, jak se mu to stalo, a já se ho na to ptát nechtěla. Byla jsem si jistá, že kdyby o tom chtěl mluvit, tak bude, a že kdybych na něj tlačila, ničeho bych nedosáhla. Neměla...
Příběh z kostek od Inees Rut
Příspěvek napsaný do prvního kola soutěže Hogwarts‘ Story Cubes: Příběhy z kostek. Celé tělo mě bolelo a nedokázala jsem otevřít svá ztěžklá víčka. Dopadla jsem na tvrdou zem a cítila, jak mezi mými prsty proklouzávají zrnka písku a několik z nich se zaseklo pod mým snubním prstenem. „Kde to proboha jsem?“ křičelo mi v hlavě. Srdce mi bušilo v hrudi takovou rychlostí, že jsem se bála, aby to vůbec vydrželo. Jsem si jistá, že ještě pár minut zpátky bylo mé tělo v měkké posteli naší ložnice. Vší silou jsem přemohla svoji únavu a pomalu otevírala oči. Ostré sluneční světlo mi nedovolilo se porozhlédnout a já čekala, až si mé oči přivyknou. Kolem sebe jsem nahmatávala jen spoustu písku a v dálce jsem viděla několik suchých kaktusů. Byla jsem...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
