Svitky pergamenu · Psychologické
Nestvůry
Autor: Anonymní
Příběh je o muži, který žil spokojený život. Jednou ale přišly nestvůry a odvedly ho. Onen muž později zjistí tajemství o těchto nestvůrách. Příběh je v Ichformě.
Svitky pergamenu · Psychologické
Autor: Anonymní
Příběh je o muži, který žil spokojený život. Jednou ale přišly nestvůry a odvedly ho. Onen muž později zjistí tajemství o těchto nestvůrách. Příběh je v Ichformě.
Autor: Anonymní
Příběh je o dívce, která právě nastupuje do druhého ročníku střední školy. Je to tichá a nevýrazná slečna. Moc kamarádů nemá, až na svou věrnou přítelkyni Elišku, která je její nejlepší kamarádkou tak dlouho, že už si nepamatuje, kdy se vlastně seznámily. A není právě v tom ten háček? Nechybí ani špetka romantiky. Příběh by mohl zajímat romanticky založené, ale uzavřené slečny.
Její příjezd byl nečekaný. Nikdo ji nezval a ona se sem přesto vetřela. Neotevřít domovní dveře, ani bych netušil, že tu je. Zarazil jsem se s rukou na klice a dokázal jen zírat. Nádherná a děsivá, vznášela se na zápraží. Otřásl mnou náhlý chlad, chtěl jsem před ní couvnout, zaprásknout dveře a…
Probudila se v temném lese uprostřed mrazivé noci. Nepamatovala si, jak se tam dostala nebo proč tam je. Vzpomínala si jenom na ten podivný šramot, který se ozýval za oknem. Pamatovala si, že se šla k oknu podívat, odtáhla záclonu a… Pak už vůbec nevěděla, co se dělo. A teď tady ležela na ledové…
V domě se citelně ochladilo. Z pokoje v podkroví vykoukla blonďatá hlava, trup a nakonec i zbytek dívčího těla, cosi nevrle poznamenala na adresu svého sourozence a jeho nekompetentnosti zavírat okna, načež se s dupotem rozešla chodbou. Klouby jí bělely z toho, jak zatínala ruce v pěst, ale jakmile…
Seděla jsem v autobuse a četla si. Jela jsem k babičce, zrovna byl Halloween. Ten den v roce, který tak nesnáším. Všichni blázní jen kvůli tomu, aby neměli na dveřích vajíčko. Nechápu to.
Autobus zastaví a někdo nastoupí. Nevěnuju mu pozornost. Pokaždé takhle někdo přisedá. A tak si dál čtu.
Lidé ho tolik unavovali! Jejich nesnesitelné veselí ho děsilo a smích mu trhal uši. Nikdy nepochopil, co na tolik omílaném štěstí společnost vidí a proč by vlastně měla být radost důležitá.
Abby běžela lesem. Něco ji pronásledovalo, věděla to. Ač se snažila běžet sebevíc, dohánělo ji to. Byla zoufalá. Už cítila, že je blízko…